24. května  2010  rubrika: Příbuzní

Indonéský prales v tragických číslech

Prales na Borneu - Foto: Radek Trnka

Prales na BorneuFoto: Radek Trnka

Indonéské pralesy představují 10% plochy světových tropických deštných pralesů a pokrývají kolem 1 milionu km2 půdy. Indonésie je jednou z pěti zemí s největší druhovou diverzitou na světě. Je domovem 12% všech druhů savců, 16% všech druhů plazů a obojživelníků a 17% všech druhů ptáků.

Jiná bilance o poznání smutnější. Po Malajsii a Spojených státech má Indonésie nejvyšší počet ohrožených druhů - celkem 772. A vůbec největší počet ohrožených druhů savců, 147 (jen od roku 2000 se tento počet zvýšil o 7 druhů). Podle některých údajů zahyne každý rok na Sumatře 1000 orangutanů, na Borneu bude toto číslo patrně ještě vyšší. Indonéské pralesy totiž mizejí alarmující rychlostí. 

Mlžný prales na Jávě - Foto: Radek Trnka

Mlžný prales na JávěFoto: Radek Trnka

Pralesy Indonésie, spolu s tisíci zvířat a rostlin, které v nich žijí, čelí smrtelnému nebezpečí, neboť jsou alarmující rychlostí ničeny masivní nezákonnou těžbou a mýcením kvůli plantážím pro pěstování palmového oleje nebo kávy. Dalšími významnými příčinami likvidace pralesů jsou rozvoj těžby nerostných surovin, zakládání nových sídel, stavba silnic a také velkoplošné požáry, často úmyslně zakládané. Bude-li kácení tropických pralesů v Indonésii pokračovat současným tempem, do pěti let zůstanou v zemi jen jejich téměř bezcenné fragmenty. Negativní vývoj přináší celosvětové dopady. 

Podle Evropské Ligy (European League of Life Sciences), do roku 2001 Indonésie ztratila 400 000 km2 pralesa během posledních 32 let. Pro vaši představu, odpovídá to ploše území Německa a Nizozemí dohromady. Celkem Indonésie ztratila 80% původní plochy pralesa, a každoroční úbytek plochy pralesa činí 25 000 km2. V roce 1950 měla Indonésie ještě dvojnásobek současné rozlohy pralesů, což bylo 85 % z celkové rozlohy této obrovské země. Nejrychlejších úbytků lesní rozlohy přesahujících 3 % ročně země dosáhla počátkem 80. let, v roce 1985 se pak trend poněkud zpomalil, protože indonéská vláda tehdejšího autokratického prezidenta Suharta zakázala ze země vyvážet surové dřevo. 

Těžba dřeva v tropickém pralese - Foto: Archiv  New Guinea Binatang Research Center

Těžba dřeva v tropickém praleseFoto: Archiv New Guinea Binatang Research Center

Těžba dřeva
Nezákonná těžba dřeva je hlavním viníkem úbytku pralesů. Kromě celosvětové poptávky po tropickém dřevě podporuje negativní vývoj také stále se zvyšující potřeba po celulóze a papírenském zboží. Studie prováděné v roce 2000 ukázaly, že 73% těžby v Indonéských pralesích je nezákonných. Podmínky pro tento stav nastaly koncem 90. let, po pádu Suhartova režimu, kdy v zemi došlo k oslabení právního vědomí a korupce pronikla do všech sfér společnosti. Došlo k zdvojnásobení rychlosti ničení pralesů a vážná situace trvá i po deseti letech. Je pravdou, že se indonéská vláda snaží ilegálnímu kácení zabránit. Svědčí o tom dohody s evropskými zeměmi, které mají zamezit dovozu jakéhokoli indonéského neoznačeného dřeva. Vláda má v současnosti velmi podrobně vypracované plány využití jednotlivých lesních území včetně jejich rozčlenění na lesy určené k plošnému vykácení, k selektivní těžbě cenných stromů i na lesy ochranné. Ovšem toto členění málokdo respektuje a úřady nejsou schopné zakročit - obtížná je kontrola, vše komplikuje již zmíněná korupce. Problémem zůstává, že většina ilegálně vytěženého dřeva se pašuje do Malajsie a Singapuru, odkud je pak už legálně vyvážena dále. Indonéští aktivisté dokonce v této souvislosti obvinili vlády obou zemí z faktického podílu na výdělcích z ilegálních těžařských aktivit. 

Vlna ilegální těžby se nevyhýbá ani oficiálně vyhlášeným národním parkům. Smutným příkladem je národní park Gunung Palung na jihozápadě Kalimantanu. NP Gunung Palung s přirozeným nížinným i horským pralesem je jedním z nejvýznamnějších území pro ochranu kriticky ohrožených orangutanů. Park byl dlouho považován také za vzor spolupráce ochránců přírody s místními obyvateli. Ti se měli podílet na kontrole ochrany území, zároveň jim bylo umožněno limitované komerční využívání pralesních zdrojů (např. zpracování ratanu). Počátkem roku 2002 publikoval tým výzkumníků Harvardské univerzity zprávu, která dokazuje, že dvě třetiny parku byly během posledních let zničeny rozsáhlou ilegální těžbou. 

Deštný les v Gunung Slamet - Foto: Stanislav Lhota

Deštný les v Gunung SlametFoto: Stanislav Lhota

Národní park Gunung Leuser, který se rozkládá na severu Sumatry, je nezákonnou těžbou ohrožen zejména z důvodu oslabení kontroly nad parkem kvůli vleklé válce mezi ačežskými separatisty z hnutí Svobodný Ačeh (GAM) a indonéskou armádou a policií. V současnosti se odhaduje, že těžbou bylo již zničeno asi 20 % území parku. Přitom EU se v devadesátých letech finančně podílela na projektu ochrany zdejšího území a investovala zde 50 milionů eur. Ovšem sílí snahy takovou spolupráci omezit, zřejmě za ní stojí místní těžařské společnosti. 

O mnoho lepší není ani situace v největším pralesním území na střední Sumatře v národním parku Kerinci-Seblat. Do území parku je zaříznuto horské údolí Kerinci, ve kterém žije více než 300 000 lidí. Zabránit za takové situace rozsáhlé nezákonné těžbě je prakticky nemožné. Dřevo se tu těží uvnitř národního parku, u hranic chráněného území jsou zakládány kávovníkové plantáže. 

Plantáž palmy olejné - Foto: Stanislav Lhota

Plantáž palmy olejnéFoto: Stanislav Lhota

Plantáže
Velké ohrožení tropických pralesů představuje zakládání nových plantáží. Například na jihu Sumatry v provincii Lampung bylo v posledních sedmi letech vytvořeno na úkor pralesa 28 % nové zemědělské půdy pro plantáže kávovníku. Většina z nich přitom leží na území národního parku Bukit Barisan Selatan, jedním z posledních míst výskytu sumaterských nosorožců a tygrů. K ničení parku přispívá také zakládání jednodruhových stejnověkých plantáží na dřevo, které nahrazují přirozený porost podobně jako naše smrkové monokultury. 

Doslova katastrofou pro indonéské lesy je zvýšená poptávka po palmovém oleji. Palmový olej je stále oblíbenější pro své všestranné použití a celosvětová poptávka po něm vzrostla o 32% za posledních 5 let. Rychle se rozvíjející potravinářský a kosmetický průmysl spolu s rozvojem dalších průmyslových odvětví způsobují, že každoroční zvýšení poptávky dosahuje 7%. Palmový olej je nejvíce prodávaných rostlinným olejem na světě, představuje 40% celkového objemu prodaných jedlých olejů. Růst poptávky zvyšuje také využití palmového oleje jako stále diskutovanějšího alternativního paliva. Kolem 85 % světové produkce pochází z Bornea a Sumatry. 

Indonéský prales - Foto: flickr.com

Indonéský pralesFoto: flickr.com

Co to znamená pro prales? V roce 2000 dosáhly plantáže palmy olejné 32 000 km2 (plocha skoro 6x větší než Bali), další jejich plochy rychle přibývají, každoročně zhruba o 3 500 km2 - satelitní snímky ukazují rychlý úbytek pralesů na Sumatře i Borneu.Globální poptávka poroste odhadem o 50% v příštích pěti letech, zisky z palmového oleje jsou zaručeny levnou pracovní silou, nízkými cenami půdy, nedostatkem efektivní kontroly životního prostředí i rychlým růstovým cyklem této plodiny. 

Z míst, kde jsou plantáže budovány, zmizelo 90 % volně žijících druhů živočichů, včetně orangutanů. Počet orangutanů se za sto let snížil o 90 %, nejrychleji v posledních dekádách. 

Požáry
Růst populace přinášející větší tlak na vypalování lesů pro střídavé zemědělství, i samotné plantážnické společnosti vypalují prales, aby získaly půdu. Uvádí se např. asi 90 000 km2 bylo zničeno požáry, které koncem 90. let způsobily společnosti těžící dřevo a zakládající palmové plantáže. Kromě katastrofy v podobě zničených pralesů se tehdy uvolnilo podle různých propočtů 1 až 2,5 miliard tun uhlíku, což odpovídá 13-40% procentům roční celosvětového množství uhlíku uvolněného při spalování fosilních paliv jako je ropa, uhlí a plyn. 

Těžba nerostných surovin
V současné době v Indonésii zároveň sílí tlak na plošné povolení těžby nerostných surovin v chráněných územích. Zájem na ní mají nejen těžařské firmy, které již investovaly značné prostředky do geologických průzkumů, ale tyto snahy, které by v mnoha případech opět vedly k velkoplošné devastaci pralesa, jsou z ekonomických důvodů podporovány samotným indonéským ministerstvem energie a přírodních zdrojů. Indonéská legislativa není v tomto ohledu dořešena a tak hrozba dalšího ničení pralesa je velmi reálná. 

Jestliže bude současné tempo likvidace indonéských pralesů pokračovat, bude do roku 2020 zničeno kolem 98 % pralesa v Indonésii, tvrdí odhady UNEP. Naděje na řešení situace je velmi malá - je potřeba si uvědomit, že země je velmi postižena důsledky ekonomických krizí posledních let, dvě třetiny obyvatelstva žijí pod hranicí bídy a populace stále roste.
 

 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas