Jak se orangutani pohybují

BrachiaceFoto:  ZOO Dvůr Králové

Orangutani jsou vůbec největší savci, kteří se pohybují převážně v korunách stromů. K pohybu ve všech patrech pralesního porostu jsou výborně přizpůsobeni, klíčovou roli při jejich lokomoci hraje zavěšování a šplhání.

Co se týče rozdílu mezi bornejskými a sumaterskými orangutany, existuje snad jen jeden zásadní, a to v pohybu velkých dominantních samců – bornejští se často pohybují po zemi, kdežto sumaterští upřednostňují pohyb v korunách stromů. To bude zřejmě způsobeno přítomností tygra na Sumatře. Na Borneu nejsou predátoři (vyjma člověka!), kteří by velkého samce při pohybu na zemi mohli vážně ohrozit. 

Orangutani se ve větvích pohybují bipedální (orthográdní) chůzí avšak za podpory předních končetin. Jsou také schopni pohybovat se pomocí takzvané brachiace, což je způsob, kdy veškerou váhu těla nesou pouze přední končetiny. Brachiací se pohybují také giboni, kteří při tomto způsobu pohybu dosahují oproti orangutanům mimořádné elegance. To je ale naprosto pochopitelné, porovnáme-li si velikost a váhu těchto zvířat. 

Na zemi se orangutani pohybují kvadrupedální chůzí, tedy na všech čtyřech končetinách, a opírají se o pěsti, ne o klouby prstů jako např. gorila či šimpanz. Bipedální chůze bez podpory předních končetin je u orangutanů pozorována jen zřídka a pouze na kratší vzdálenost. Pohyb ve větvích může být pro tak velké zvíře jako je orangutan náročný a někdy i nebezpečný, smutnou skutečností je, že převážná většina orangutanů utrpí během svého života zlomeniny způsobené pádem ze stromu.