Jaké prostředí orangutani obývají (a jak ovlivňuje jejich jídelníček)
Orangutan v Kutai National Park, BorneoFoto: Neil Liddle, flickr.com
Orangutani se vyskytují ve vlhkých často zaplavovaných pralesech podél řek či v níže položených vlhkých pralesech, kde dominuje porost stromů z čeledi Dypterocarpaceae. Takové pralesy produkují dostatek potravy pro přežití populací tohoto primáta.
Oba druhy, jak orangutan bornejský tak orangutan sumaterský, preferují nižší nadmořské výšky. Na Borneu se vyskytují do nadmořské výšky maximálně 500 m a na Sumatře okolo 1500 m. Najdou se samozřejmě i výjimky, jako je například národní park Gunung Palung na Borneu, kde lze orangutana najít v 1000 m nad mořem. Na Sumatře se orangutani vyskytují převážně ve vlhkých pralesech s průměrnými ročními srážkami přes 3000 mm. Na Borneu je mnohem více studovaných populací a tedy i větší variabilita. Většina ze studovaných skupin obývá nížinné dypterocarpové pralesy s ročními srážkami do 3000 mm.
Typ potravy a potravní chování je do značné míry ovlivněno právě kvalitou habitatu a sezónností. Orangutani, stejně jako šimpanzi preferují zralé dužnaté ovoce. Dostupnost takového ovoce je však zejména v nížinných dipterocarpových porostech omezena. V tomto typu pralesa dochází v určitých periodách (2-10 let) k synchronizaci kvetení a plození, kdy většina stromů kvete a plodí zároveň. V tomto období není nouze o výživnou a chutnou potravu, ale po takovéto synchronizaci zpravidla nastává dlouhé období, během něhož je dostupnost ovoce minimální. Když je ovoce dostatek, tak si orangutani samozřejmě vybírají to nejlepší – tedy zralé a dužnaté plody. Pokud je takových plodů méně, musejí se spokojit s nezralými plody, listy, houbami, epifyty, kůrou nebo hmyzem.
Mladý orangutan v Národním parku Tanjung PutingFoto: Flickr
Rozdíly mezi sumaterskými a bornejskými orangutany můžeme mimo jiné najít ve složení jejich jídelníčku, ne však v jejich preferenci. Oba druhy preferují zralé dužnaté plody. Sumaterští orangutani se živí převážně energeticky bohatým ovocem a svůj jídelníček jen málokdy doplňují méně výživnou stravou. I v období, kdy je ovoce méně, se sumaterští orangutani soustřeďují na pojídání ovoce, což jim umožňuje celoroční dostupnost méně vydatných fíků. Porosty na Sumatře jsou produktivnější než ty na Borneu bez ohledu na typ habitatu. To je zřejmě způsobeno větší úživností půdy na Sumatře a snad i menším dopadem El Niňo efektu, který způsobuje velká sucha. Bornejští orangutani na rozdíl od svých sumaterských příbuzných nejsou natolik vybíraví a stráví více času pojídáním listů či kůry. Největší pokles dostupnosti ovoce můžeme zřejmě zaznamenat na severo-východě Bornea, kde se vyskytuje poddruh Pongo pygmaeus morio, který je nejméně vybíravý co se potravy týče.
Na základě potravní dostupnosti se u orangutanů vyvinuly dvě potravní strategie. První „sit and wait“ tedy v překladu “seď a čekej”, kdy se orangutani snaží vydávat co nejmenší množství energie a tráví poměrně dlouhou dobu odpočinkem a méně času pak věnují krmení a přesouvání se na jiná místa. Druhá strategie se nazývá „search and find“, což by se tedy dalo přeložit jako “hledej a najdi”, kdy se orangutani snaží získat co nejvíce energie intezivním vyhledáváním potravy a odpočinku věnují méně času.
První strategií se řídí populace žijící v prostředí, pro které je charakteristická hromadná úroda u většiny stromů a tudíž nepravidelný přísun výživného ovoce. Druhá strategie je pak pozorována u populací, které žijí v prostředí, kde je přísun ovoce více méně pravidelný, i když se někdy jedná o méně vydatné fíky. Celkem se podařilo zaznamenat přesně 1693 rostlinných druhů, které orangutani pojídají! Mimo potravy rostlinného původu se orangutani živí také bezobratlými jako jsou mravenci, termiti, larvy nebo cvrčci. Dokonce bylo zaznamenáno i pojídání obratlovců, například krys, ptačích mláďat a ptačích vajíček, objevilo se i několik záznamů o pojídání outloňů a dokonce i případ, kdy orangutani ulovili gibona.
