Orangutaní populace ve statistikách
Orangutan v Camp Leakey na BorneuFoto: flickr.com
Znát distribuci daného druhu, hustotu a velikost jeho populací je zásadní pro efektivní ochranu. Počet jedinců daného druhu je pak jedním z nejdůležitějších kritérií pro zařazení druhu na sedmi stupňové škále v Červeném seznamu ohrožených druhů (IUCN), která ukazuje míru jeho ohrožení.
Na takové škále je orangutan sumaterský ohodnocen jako kriticky ohrožený (5. stupeň) a orangutan bornejský jako ohrožený (4. stupeň). Pro představu, 6. stupeň představuje druh vyhubený v přírodě, 7. stupeň druh vyhubený zcela.
Sumaterský orangutan se dnes vyskytuje ve třech severních provinciích na Sumatře a to konkrétně v provincii Aceh, Sumatra Utara a Sumatra Barat. V malajské části Bornea je orangutan bornejský stále přítomen v Sabahu a v Sarawaku a v indonéské části obývá tři ze čtyř provincií.
Původně orangutani obývali většinu pro ně vhodného prostředí na Sumatře a Borneu, ale koncem 20. století se jejich stavy rapidně snížily. Většina pralesů, ve kterých se dnes orangutan vyskytuje, je narušována lidskou činností a velká část původního habitatu (prostředí) zmizela úplně. Za to může především intenzivní kácení deštných pralesů, a to ať už přímo pro zisk dřeva, které je často vyváženo do zahraničí, tak z důvodu zisku půdy pro pěstování zemědělských plodin, jako je palma olejná nebo tabák. Stavba silnic a celková industrializace se také podílejí na úbytku původního pralesa. Zpřístupnění odlehlých a dříve nedostupných částí pralesa způsobilo nárůst lovu zvířat. Orangutani se loví buď přímo pro maso nebo se odchytávají mláďata, která se poté prodávají jako domácí mazlíčci. A proto, aby lovci získali mládě, musejí většinou zabít jeho matku.
Data z roku 2003 poskytují informace o 306 separovaných úsecích pralesa na Borneu a o 12 na Sumatře, kde by se orangutani údajně mohli stále ještě vyskytovat. Počet jedinců se obvykle odhaduje pomocí sčítání hnízd, ve kterých orangutani nocují, ale o přesnosti této metody se neustále vedou spory. Pokles populace během posledních 60 až 70 let se pro sumaterské orangutany odhaduje až na 80% a pro bornejské orangutany na 50%. Poslední odhady početnosti orangutana sumaterského se pohybují okolo 7 300 jedinců. Orangutan bornejský jako druh je na tom o něco lépe. Odhad velikosti jeho populace se pohybuje mezi 45 000 a 69 000. Pokud se ale podíváme na početnosti jednotlivých poddruhů, tak už je situace o něco horší. Populace P. p. wurmbii čítá něco málo přes 32 000 jedinců, populace P. p. pygmaeus má okolo 4 800 jedinců a populace P. p. morio se odhaduje na 14 000 až 18 000 jedinců.
Schopnost přežít v narušeném území je ovlivněna schopností druhu živit se na různých zdrojích potravy a ne jen na těch, které se vyskytují výhradně v primárním nedotčeném pralese. Takovou potravou je například listí, a proto mají folivorní druhy v tomto směru jistou výhodu. Potravní flexibilita je větší u bornejských orangutanů, což je zřejmě důsledek poměrně dlouhého období s nízkou dostupností ovoce na Borneu. To se odráží také v tom, že bornejští orangutani lépe snášejí těžbu jejich primárního habitatu a jsou schopni se částečně přizpůsobit změně struktury pralesa. Mezi bornejskými poddruhy je P. p. morio ten nejodolnější. Ale i přes částečnou schopnost přizpůsobit se změně dostupné stravy, orangutani nedokáží čelit ztrátě prostředí, které je klíčové pro jejich přežití.
