Pralesní škola pro orangutany
Orangutaní mládě - ilustrační fotoFoto: Marina and Enrique
Ochranářské organizace, pracující v Indonésii, musejí mít, bohužel, široký záběr činnosti. Prostředí tropického pralesa, domov bezpočtu rostlinných a živočišných druhů, je ohrožováno tolika negativními vlivy, že boj s nimi se často jeví beznadějně. Výsledky mnohých projektů se projeví až po dlouhé době. Záchranné stanice pro orangutaní sirotky oproti tomu zajišťují primární ochranářskou práci, jejíž výsledky jsou viditelné relativně brzy. Zdaleka to však není práce jednoduchá.
Když se podaří některá z mláďat zachránit z rukou pytláků a překupníků, dostávají se do záchranných stanic, kde je jim zajištěna veškerá péče. Snahou je ovšem tyto tvory navrátit zpět do volné přírody. Jak to ale mohou zvládnout bez matky, která by je všemu postupně naučila? Pro tento účel se osvědčily jakési pralesní školy, kde se dorůstající orangutani seznamují s úskalími života v pralese.
Orangutani mají ze všech lidoopů nejdelší dětství. Musejí se naučit bezpečně pohybovat v korunách stromů i po pralese samotném, musejí se naučit, které plody a rostliny jsou jedlé, a co víc, co v které části pralesa zrovna dozrává a kam je třeba se za potravou přesunout. Mnohé rostliny také využívají jako léčebné prostředky. Je zjevné, že mládě bez matky nemá šanci na přežití.
Video: Záchrana orangutanů na Sumatře. Arwa Damon,CNN
V pralesích střední Sumatry funguje jedna z takových pralesních škol, kde se daří orangutaní mláďata s úspěchem do volné přírody navracet. Záchranná stanice je výsledkem projektu Frankfurtské zoologické společnosti a najdeme ji na okraji národního parku Bukit Tigapuluh. Okolní nížinné pralesy jsou ideálním útočištěm pro orangutany, jednou z posledních oáz, kde žijí také ohrožení sumaterští sloni a posledním místem, kde najdeme kriticky ohroženého sumaterského tygra.
Naučit se pohybu v pralese je pro malé orangutany oříškem. Se zvířaty chovanými v prvních měsících pouze v omezeném výběhu nebo dokonce v klecích je úplně nejdříve potřeba cvičit, aby se jim posílilo svalstvo a byla schopna brachiace a dalších fyzických aktivit. Pak nastupují další úkoly - mláďata se musejí naučit vybírat ty správné větve, které by je udržely. Znají jen tyče mřížoví klece, většinou si proto při prvních pokusech v korunách stromů vybírají tenké větve, které se takovým kovovým prutům podobají. Záhy zjišťují, že jsou příliš tenké, ohýbají se či lámou a pohyb po nich není možný. A že spadnou i tehdy, vyberou-li si větev shnilou. Způsobem pokus omyl získávají orangutani první zkušenosti s barvitým pralesním světem. Dole na zemi hlídá mláďata bdělé oko "trenéra". Ten dohlíží nejen na jejich pohyb v korunách, snaží se je také dostat k nejbližšímu ovocnému stromu, aby tak absolvovali další lekci nutnou k přežití. Budoucímu životu v pralese je přizpůsoben i enrichment v chráněném výběhu.
Tropický deštný les v Bukit Tigapuluh National parkFoto: Wild Tiger, flickr.com
O tom, jak je zmíněný trénink náročný, vypovídá i fakt, že ve stanici je chováno více než 100 orangutanů, ale jen něco málo přes desítku z nich se nachází na různém stupni výcviku, který vede k životu na svobodě. Je potřeba si uvědomit, že se nejedná o žádnou hru či zábavný pokus, každé mládě navrácené do přírody má cenu zlata. Orangutan sumaterský stojí na prahu vyhynutí. Početnost tohoto druhu se v současnosti odhaduje na pouhých 6 000 jedinců. Jednoznačnou příčinou tohoto stavu je likvidace pralesů na Sumatře - již plných 85% jejich původní rozlohy padlo za oběť plantážím palmy olejné, papírnám a celulózkám. Přidáme-li k výčtu ještě pytláctví a obchodování s mláďaty, nemají orangutani se svým pomalým reprodukčním cyklem a vazbou na prales šanci v tomto nerovném boji obstát.
Také území národního parku Bukit Tigapuluh. toto území musí čelit zájmu investičních společností, které v něm vidí jen další možnost pro rozvoj výrobních aktivit. Jak říká Peter Pratje z Frankfurtské Zoologické společnosti, zdaleka se nejedná jen o boj za zachování kriticky ohrožených druhů, jichž je orangutan v oblasti Sumatry "vyslancem". Likvidací pralesů ztrácí mnohé možnosti i lidstvo - například proto, že se připravujeme o šanci získat z pralesního bohatství léky proti závažným nemocem. Pokud zničíme lesní ekosystémy, staré stovky let, není možné je znovu vypěstovat. Tohle je pro nás poslední šance, žádnou jinou už nebudeme mít.
Zdroj: CNN
