Taxonomie orangutanů

Mladý orangutan v Camp Leakey, NP Tanjung Puting, BorneoFoto: Tom Low, Wikipedia

Možná právě proto, že jsou našimi nejbližšími zvířecími příbuznými, jsou primáti intenzivně studovanou skupinou. Poměrně velké množství studií se zabývá rozdíly mezi jednotlivými druhy či populacemi jednoho druhu.

Tyto studie se často zaměřují na molekulární či morfologické rozdílnosti, které jsou pak základními ukazateli při hodnocení jednotlivých populací a při určování jejich taxonomického postavení. Původnější jsou metody srovnávající morfologii jednotlivých druhů, což je tedy srovnávání jak vnějších, na první pohled patrných rozdílů (zbarvení, velikost), tak rozdílů, které nejsou natolik zřetelné, jako je například u orangutanů rozdílný tvar čelistí či tvar zubů. Molekulární metody, které pracují s DNA jednotlivých druhů, představují potom novější způsob, jak zjistit příbuzenské vztahy mezi organismy. 

Orangutan byl prvně popsán v 18. století. Tehdy byli všichni jedinci považováni za zástupce jednoho druhu. V roce 1813 Fischer označil velké dominantní samce s výraznými lícními útvary, tzv. adipózními koláči, za samostatný druh, protože v té době byli více známi mladí či submisivní samci, kteří tyto útvary nemají ještě vyvinuty.  

Orangutan – ilustrace T. F. Zimmermanna z roku 1876Foto:  Wikipedia

Tento omyl byl však brzo odhalen a všichni orangutani zůstali nadále zařazeni do jednoho druhu. Od počátku 80. let 20. století se začalo uvažovat o tom, že populace orangutanů jsou do značné míry odlišné, a proto se druh rozdělil na dva poddruhy – orangutana bornejského (Pongo pygmaeus) a orangutana sumaterského (Pongo abelii). Až v posledním desetiletí došlo ke změně a původní poddruhy se povýšily na samostatné druhy. Dnes se tedy rozlišují dva druhy – orangutan bornejský a orangutan sumaterský. Orangutan bornejský byl na základě rozdílností mezi oddělenými populacemi následně rozlišen na tři poddruhy (Pongo pygmaeus pygmaeus, Pongo pygmaeus wurmbii, Pongo pygmaeus morio). 

I přes zdánlivou nevýznamnost se povýšení dvou poddruhů orangutana na dva druhy promítlo na míře jeho ochrany. Je totiž zjevné, že se daleko větší důraz klade na ochranu druhu než na ochranu poddruhu. Podobně má takové rozdělení vliv i na chov orangutanů v zajetí. Pro zachování čisté linie už nelze křížit orangutany bez ohledu na druh, a proto si zoologické zahrady musí hlídat původ jedinců, které chtějí zařadit do chovu.