Vzpomínka na jednu neobyčejnou orangutaní dámu
Dona pozorujeFoto: Zuzana Šmejkalová
Z okna internetového přenosu na nás mrká Dona. Výjimečná orangutaní samice, která vyrostla u lidí. Díky tomu uměla spoustu jedinečných kousků. Mezi ně můžeme počítat i dva útěky z pavilonu - výsledek toho druhého jste měli možnost vidět v předchozím videu. Dona patřila k nejoblíbenějším svěřencům královédvorské zoo, o čemž svědčí i vzpomínání Zdeňky Jeřábkové.
Dona přišla do naší zoo v roce 1991 ze Zoo Madrid, kde žila sama a teprve u nás se setkala s dalšími orangutany. V roce 1980 byla odchycena v přírodě na ostrově Borneo a byla vychována člověkem. Tehdy to pro ni znamenalo záchranu života, na druhé straně pochytila spoustu dovedností od svých lidských adoptivních rodičů a bylo pro ni potom složité začlenit do skupiny příslušníků jejího druhu.
Dona s lahvíFoto: Zuzana Šmejkalová
A tak naše Dona uměla pít z hrníčku, jíst příborem, zvládla odšroubovat uzávěr láhve a velmi dobře věděla, kam patří klíč od zámku na dveřích. Kdybychom jí dali svazek klíčů, pevně věřím, že si by si odemkla všechny zámky na dveřích a šuplákách a šla by si, kam by chtěla...
Ošetřovatelkám dávala vždycky pěkně zabrat. Jsou zvyklé všechno třikrát překontrolovat, ale v případě Dony bylo nutné všechno revidovat desetkrát a i tak jsme si nikdy nebyly zcela jisté, že Dona zase něco nevymyslí. Byla velmi chytrá, přemýšlivá, vytrvalá a nápaditá. Také svéhlavá - když nechtěla přejít z jednoho boxu do druhého, nikdo ji nepřemluvil. Občas pomohl výměnný obchod – za banán či jinou dobrotu udělala, co se po ní chtělo – ale jen v případě, že ona sama chtěla!
Velmi dobře si pamatovala své „oblíbence“ a našla si je i v davu. To pak zaklepala na sklo a dotyčný jí musel ukázat, co má v kapsách či v tašce. Jakmile si jednu věc prohlédla, klepla do skla a chtěla vidět další. Pokud ošetřovatelé prošli okolo a nevěnovali jejímu klepání pozornost, byla schopna na ně potom uvnitř pavilonu plivnout.
Nic neušlo její pozornosti. Jednou jsme nad klece přidávali zářivku, aby bylo v pavilonu lépe vidět. Dona vylezla na mřížový strop, protáhla lano skrz mříže a neustálým posunem provazu se snažila zářivku zachytit, až jí shodila. Pak chodila vítězoslavně s trubicí po expozici a nakonec jí vyměnila s ošetřovatelkou za kus banánu. Dokázala rozvázat všechny uzle, vymontovat kovové spony, které drží lana, ucpat škvírky v šuplákách, rozplést provazy i lana.
Dona na parkosuFoto: Zuzana Šmejkalová
Při enrichmentu byla opravdovou herečkou. Rozvázala svázaná trika, kde byly ukryty kousky ovoce nebo zeleniny, pak si je oblékla a nasadila boty svázané tkaničkami. Uměla používat hřeben (česala se hlavně na rukách), nabírala do lavorku vodu a pak si jí buď lila na hlavu, nebo v ní vyprala tričko, vyždímala jej a dala si ho na hlavu. A když se jí nechtělo žertovat, zcela seriózně ho pověsila na větev, aby uschlo. Když měla dobrou náladu, uměla i kreslit. Vybrala si barvičku, počmárala čtvrtku a své dílko následně vyměnila za pamlsek. Také jí bavilo vytírat, mýt okna i podlahu – asi to ošetřovatelky nedělaly podle jejích představ.
Dokázala na zavolání hodit z výběhu ošetřovatelkám předmět, vždy pak ale čekala odměnu. Tak například „uklízela“ dětské čepice spadlé do výběhu, odmontované šrouby apod.
Svobodomyslná Dona nebyla dobrou matkou - z pěti porodů se podařilo odchovat jen jedno mládě, samečka Dahiho. Toho však po narození nepřijala, musel být odchován ošetřovatelkami a teprve v osmi měsících byl vrácen Doně, která pak už o něj bez problémů pečovala. Dnes žije Dahi v Zoo Madrid.
Protože ve Dvoře již Dona neměla mnoho nadějí na další zabřeznutí, byla v únoru 2009 poslána do Zoo Chester za novým ženichem. Bohužel zde v květnu 2009 zemřela. Jistě mnohé ze svých kousků naučila Žanetu a Elmara. A tak, když dnes pozorujeme, jak si Žaneta nalévá vodu do kelímku a obléká tričko, můžeme se ptát, zda v tom nemá prsty Dona!
