Slečna Eky, svahilsky Kukukifuku, chloubou ZOO Dvůr Králové!

Hrabáč kapský - Foto: Lukáš Pavlačík

Hrabáč kapskýFoto: Lukáš Pavlačík

Dnes vás zavedeme za zvířetem známém ve východní Africe pod svahilským jménem Kukukifuku. Uznáváme, že to je pro většinu z vás těžko rozluštitelná hádanka, navíc i trochu jazykolam. Tak připojíme malou nápovědu: Kukukifuku je zvíře zčásti podobné praseti a zčásti mravenečníkovi, v podstatě nemá srst a když se postaví na zadní nohy, není nejmenšího vzrůstu.

Tolik nápověda a teď už je nejvyšší čas najít k této zajímavé "křížovce" i tajenku. 

Luštit s vámi budou v ZOO Dvůr Králové nad Labem mluvčí zahrady Jana Myslivečková a kolegyně Dana Voňková.  

Ještě jednou připomínáme, že slečnu Eky představí královédvorská ZOO veřejnosti 28. února 2015! 

 

Slečna Eky, svahilsky Kukukifuku, chloubou ZOO Dvůr Králové!

Vložit na svůj web

Hrabáč (Orycteropus afer) je středně velký savec původem z Afriky. Ve starší české literatuře, například v cestopisech Emila Holuba nebo starších vydáních Brehmova Života zvířat je nazýván kuťoš (od slovesa kutat) nebo takaru, což je domorodý název pocházející z oblasti Etiopie. 

Anglické jméno Aardvark pochází z afrikánštiny a znamená „(pod)zemní sele“, jelikož původní osadníci z Evropy ho považovali za zvíře podobné praseti (ačkoliv hrabáči nejsou s prasaty příbuzní). Ve východní Africe je znám pod svahilským jménem Kukukifiku. 

Dotkněte se hrabáče! - Foto: Zoo Dvůr Králové

Dotkněte se hrabáče!Foto: Zoo Dvůr Králové

Hrabáč je poslední přežívající druh z řádu hrabáčů (Tubulidentata) a jeho jediné čeledi hrabáčovitých. Hrabáč byl původně řazen do řádu chudozubých, a to pro svou vnější podobnost s mravenečníkem. Výzkum však prokázal, že si tato zvířata příbuzná nejsou a podobnosti v jejich stavbě těla jsou výsledkem konvergentní evoluce v důsledku adaptace na stejný typ potravy - termity. 

Hrabáč je zavalitě stavěný savec, dosahující hmotnosti až 60 kg, délky těla 110-130 cm a délky ocasu 70 cm. Mohutné tělo hrabáče je téměř lysé, pouze na hřbetě ho pokrývají řídké štětiny. Zbarvení je béžové, na břiše a hlavě až narůžovělé. 

Končetiny s mohutnými drápy jsou sloupovité, zadní delší než přední, silný, málo pohyblivý ocas, podobný klokanímu, zvířeti umožňuje, aby se postavilo na zadní nohy. Hlava hrabáče je protáhlá a její přední část se podobá prasečímu rypáku. Oči jsou malé, naproti tomu boltce dlouhé a blanité, tvarově podobné zaječím. Ve spánku je zvíře skládá podél hlavy. 

Nejtypičtějším znakem hrabáče je zcela ojedinělá stavba chrupu, během vývoje došlo k regresivnímu vývoji chrupu jako i některých zástupců chudozubých a luskounů. Chrup je hypselodontního typu, zuby stále dorůstají a jsou bezkořenné. 

Čtěte také: Představuje se vám kočkodan talapoin, nejmenší opice Starého světa!
Kdo by neznal zmiji obecnou. Tahle má ale růžky!
Můžete se těšit na Hrabáče kapského! A taky na lví safari!


Zvětšit mapu
Autor:  Dana Voňková

Nové články v rubrice

Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas