Co je psáno...

Existují předmanželské smlouvy, které můžete sepsat u právníka. Možná ale nevíte, že manželskou dohodu můžete uzavřít také v psychologické poradně. 

Právnická smlouva sepsaná podle zákona o rodině usnadňuje případný rozvod manželů a může upravovat práva a povinnosti snoubenců, vstupujících do svazku manželského. Kromě právnické hodnoty si v ní partneři mohou vzájemně zveřejnit očekávání od druhého, takže vlastně obsahuje i psychologické kritérium. Pokud jste ovšem předmanželskou smlouvu neuzavřeli, pak pro vás přichází v úvahu jiný typ dohody - takzvaná manželská. Může pomoci i partnerům, jejichž svatba má dřívější datum a do jejichž svazku vstoupil stín krize. Její důvody většinou tkví právě v nesplnění vzájemných očekávání. V takovém případě se manželé mohou obrátit na psychologa, který s nimi sepíše dohodu na základě jejich požadavků.

Jak vlastně taková úmluva vzniká? Nejprve by měl navázat kontakt psycholog s klienty. Společně si ujasní, že o podobné smlouvě budou hovořit, případně ji následně sepíšou. Jakmile oba partneři s domluvou souhlasí, přistoupí s psychologem k rozboru jejich chování, které by se mělo nějakým způsobem změnit a které je jablkem sváru v jejich soužití.

Psycholog prakticky nezasahuje do obsahu smlouvy. Rozhodují o tom v prvé řadě manželé, kteří na základě rozhovorů s ním specifikují svá očekávání. Postupně proberou všechny oblasti manželského soužití - chování partnerů jeden k druhému, výchovu, volný čas i oblast sexu a hospodaření domácnosti.

Do ordinace manželé většinou přicházejí s příliš obecnou stížností. Manželka například prohlásí o svém muži, že je sobec, že pořád nadává nebo že na ni nebere ohled, ale už nedefinuje, jak se jeho negativní vlastnosti projevují. Psycholog se pak snaží stížnost specifikovat. Muž či žena musí blíže určit, proč vnímají svůj protějšek jako sobce, a potom lze určit oblast sporu a hlavně nápravu, která bude zapsána do smlouvy.

Pro příklady vzájemných nesvárů nemusíme chodit daleko. Která manželka někdy nevytýkala svému nejdražšímu, že nehne doma ani prstem... Psycholog tedy s klienty určí, jaké bude mít manžel úkoly - například bude dvakrát týdně uklízet kuchyň a koupelnu, nebo luxovat. Na druhé straně úkolem ženy, který bude také zakotven ve smlouvě, je, že nechá manželovi prostor, kdy a jak bude luxovat, a nebude ho kritizovat za způsob provedení. Jinou často konfliktní oblastí jsou děti. Jestliže se partneři dohodnou, mohou do smlouvy zanést, že tatínek si najde na hraní s ratolestmi alespoň půl hodiny denně a v neděli s nimi půjde na procházku. Žena za to nechá muže, aby se před dětmi choval, jak je mu vlastní.

Konkrétní dohody v jednotlivých oblastech se následně zapíšou, a dokonce je možné vytvořit formulář, kam budou manželé zaznamenávat, jestli jsou jejich očekávání plněna. S ním potom přijdou na další schůzku v manželské poradně, kde ho společně s psychologem vyhodnotí.

Dohoda často oběma partnerům natolik přejde do krve, že samotný papír leží někde v šuplíku, ale v ní stanovená pravidla plní zcela automaticky. Zkrátka - jednou si dokázali, že jsou schopni plnit svá očekávání, tak proč by to nemohli dělat i nadále. A navíc, co je psáno, to je dáno, takže kdyby náhodou něco zaškobrtlo, není nic lehčího než dohodu opět vytáhnout na světlo boží...

Nutno podotknout, že podobná opatření fungují a mohou mít úspěch pouze v případech, pokud vzájemný nesoulad je v pozorovatelné rovině praktického života a nezasahuje složitější a hlubší problém.