Na kolech do Indie: pozdrav od Noemovy archy

Zažít Jerevan

Máme obrovské štěstí, že máme v Jerevanu skvělé přátele ‒ Sonu a Artyoma, kteří nám opět, stejně jako při minulé návštěvě, poskytli jeden pokoj ve svém bytě ve čtvrti Avan-Arindž.

Artyom chodí do práce, Sona je na mateřské dovolené se svým druhým potomkem Davidem a jen dvakrát týdně zajde do „ofisu“, aby nevypadla ze cviku. Ještě je tu s námi malá tříletá Eva. A tak už několik dní sdílíme byt s mladou jerevanskou rodinou a poznáváme z první ruky, jak se tady žije.

Kromě toho, že hodně a dobře jíme (všelijaké arménské pochoutky) a dobře spíme (po dlouhé době postel, jen teplo nás občas probouzí), podnikáme výpady do města a přilehlého okolí. Zatím to byly především organizační pochůzky spojené s žádáním o íránská víza a se sondováním možností opravy rámu mého kola. I při těch (a možná právě to je ten nejlepší způsob) poznáváme každodenní jerevanský život.

To první ze seznamu úkolů už je vyřešené, tedy prozatím. Odevzdali jsme pasy i jejich kopie, aktuální fotografie (Zuzka se musela zvěčnit zahalená v šátku a já s vousy, které mi dosud stihly narůst), složitě zaplatili poplatky v jediné možné (íránské) bance a vyplnili dotazníky. Teď už jen čekáme, až nám víza do pasu vlepí a okolkují správným razítkem.

S kolem to tak snadné není. Není nikdo, kdo by se do rovnání rámu pustil. Po všemožném brouzdání po síti a konzultacích se zasvěcenými doma (díky Honzo, díky Vláďo!) jsem dospěl k rozhodnutí, že rám zůstane tak, jak je, a já na něm s větší opatrností pojedu dál.

Výhled ze střechy na Avan-Arindž, čtvrť na severovýchodním okraji Jerevanu|foto: ZigZagCycling

Vzhledem k tomu, že jsme však rozhodně blíž k začátku než ke konci naší cesty, budu se snažit otázku kola nadobro a pořádně vyřešit za chodu. Proto pokračuji v bombardování emaily amerického výrobce, jehož zákaznická podpora není velmi pružná, a stále hledám možného sponzora (výrobce rámů), který by chtěl svůj produkt vystavit zatěžkávací zkoušce. Možná se budu muset nakonec uchýlit k tomu, že ztenčím náš společný rozpočet na cestu (čímž ji možná nechtěně ukrátím) a zakoupím nový rám. Uvidíme.

Kam směřuje Arménie?

Teď ale od nudných problémů zpátky do tepající arménské metropole a k blízkým památkám. Přes oficiální politiku Arménie, která se výrazně přiklání k všemožným svazkům s Ruskem, je Jerevan na první pohled i při následném důslednějším prozkoumání otevřený spíše podnětům ze „Západu“.

Kultivované kavárny a restaurace by se nemusely stydět ani při srovnání se svými ekvivalenty například ve Francii, zemi gastronomii zaslíbené. Čilý obchodní ruch a mnohé nové možnosti zase lákají mladé příslušníky intelektu k čerpání inspirace až zpoza Atlantického oceánu.

Překvapivé množství mladých zde mluví dost obstojně anglicky. A mnoho z nich se pouští s nadšením do nových podnikatelských projektů či bez bázně oslovují zahraniční investory. Přes veškeré byrokratické a politické překážky se snaží zlepšit svoji životní situaci a je to zde cítit. Při těchto úvahách je však nutné mít stále na paměti, že Jerevan a zbytek Arménie jsou dva rozdílné světy. A rovněž to, že Arméni tvoří jednu z největších světových diaspor.

Co neminout v Jerevanu?

Zuzana posílá pozdrav domů|foto: ZigZagCycling

Mezi zajímavé památky arménské metropole, které stojí za to navštívit, patří například muzeum arménské genocidy. A to i přes to, že odsud budete odcházet s těžkým srdcem. Muzeum nezasvěceným nabídne vysvětlení výše zmíněného faktu, že Arméni hledali tak často útočiště mimo svůj historický domov.

Na arménskou hrdost a patriotismus pak poukazuje obrovská socha Matky Arménie. Je to socha ženy pnoucí se nad Jerevanem a držící meč, jehož ostří směřuje svojí špicí proti Turecku ‒ největšímu historickému utlačovateli Arménů. Matka Arménie působí jistě a tvrdě a je zřejmě patřičnou ochránkyní svého lidu.

Povznesenější atmosféru vám nabídne například komplex zvaný Kaskády ‒ dlouhé, vysoké a rozlehlé schodiště, které hrdě stoupá nad centrum města a je ukončeno náměstím s moderním vysokým a působivým obeliskem. Je odsud skvělý pohled na město, a když si přivstanete a předběhnete celodenní opar, naskytne se vám jedinečný pohled na biblický Ararat. Tuto horu si Arméni velmi považují, ačkoli ji (jako první křesťanský národ) mohou vzdávat hold pouze zdálky a přes neprůchodnou hranici s Tureckem.

Nádech orientálního bazaru nabízí tržiště s francouzským názvem Vernisáž (latinkou jméno Arméni přepisují jako „Vernissage“). Zde, podobně jako na velkých východních tržištích, nakoupíte snad opravdu všechno, na co si v přítomném ruchu a zmatku dokážete vzpomenout. Samozřejmě, že když hledáte něco konkrétního, je to pro vás jako Evropana dost nesnadný úkol.

Objev jménem Jazzve

Proto si jistě rádi oddychnete v některé z mnohých kaváren. Jedinečnou atmosféru nabízí „řetězec“ jerevanských kaváren (myslím, že jsme zatím objevili tři) s názvem Jazzve. Zde si pochutnáte nejen na výborné kávě z džezvy připravované na horkém písku. V letní sezóně nabízí i skvělé ledově vychlazené a velmi čerstvé nealkoholické koktejly z různého ovoce. Nás naprosto unesl banánovo-jahodovo-kákový koktejl s ledem.

Jerevan je z mého pohledu ideální poznávat při zcela intuitivním „courání“ městem. Narazíte samozřejmě na kostely, muzea, náměstí a parky. Když budete mít štěstí, zabloudíte i k jediné mešitě v Arménii. Vystavěna byla za vlády perského chána začátkem druhé poloviny 18. století. Rozhodně zde najdete klid k rozjímání a úkryt ve stínu před silným jerevanským sluncem.

Procházky Jerevanem jsou ideálním způsobem, jak si udělat chuť na některou (raději však postupně na mnohé) ze zdejších dobrot. Návštěva dobré restaurace zde není ani pro Čecha ničím nedostupným a rozhodně stojí za to. Perfektní rychlou alternativou jsou i mnohé fast foody a bistra.

Toto je cykloturistický ideál. Žádný provoz, příjemný povrch a krásné okolí|foto: ZigZagCycling

Variabilita zdejší kuchyně je tak výrazná, že se o ní nebudu rozepisovat. Zasloužila by samostatný článek. Na své si přijdou jak masožravci, tak vegetariáni. To, co nás nejvíce oslovuje a co považujeme za nejdůležitější charakteristiku zdejší gastronomie, je jedním slovem čerstvost!

Výlety po okolí

Pakliže máte to štěstí jako my a můžete v Jerevanu strávit víc času, jistě oceníte i výlety za památkami po přilehlém okolí. Mezi nejznámější patří samozřejmě pověstné kostely a monastýry. Kláštery Geghard a Khor Virap jsou vhodné na jednodenní výlet z Jerevanu a přestože jsou cílem mainstreamového turismu, můžeme je doporučit i my, vyznavači spíše alternativních cílů.

Ohlédnutí: Cesta od Černého moře pod Ararat

Alespoň stručný popis si zaslouží ještě naše cesta z gruzínského Batumi i některé z mnohých zážitků, které nám přichystala.

Od hladiny Černého moře nás čekalo dvoudenní stoupání do kopců Malého Kavkazu, než jsme se mohli potěšit výhledy z jedinečného sedla Goderzdi ve výšce 2025 m n. m. Tam jsme konečně opět užili mnohé z našeho funkčního oblečení, které se dlouho pouze vezlo v brašnách. V sedle jsme se řádně ochladili, abychom opět sjeli do teplých nižších poloh. Výjezd i sjezd byly značně terénní a připravily nám krásné cyklistické momenty i technické překážky.

Zážitky kulturní povahy jsme si záhy doplnili ve městě Akhlatsikhe, kde jsme po noci pod širákem u kostela navštívili rozlehlý hradní komplex původně ze 13. století. Přírodní krásy i úctyhodné výkony lidského snažení pak obdivujeme na další z našich zastávek ‒ skalním městě a klášterním komplexu ve Vardzii. Jde o labyrint místností vytesaných do široké skalní stěny, který byl z velké části zničen během zemětřesení na konci 13. století. Dosud zde ovšem funguje skalní kostel a permanentně zde přebývá několik mnichů.

Sjezd ze sedla Goderdzi obsahoval mnohé technické pasáže|foto: ZigZagCycling

Z Vardzie vyrážíme dost brzy ráno (v 5:30), abychom se vyhnuli slunci při výšlapu na náhorní plošinu, po které budeme pokračovat dál směrem do Arménie. Ranní výjezd terénem si vyloženě užíváme. Ovívá nás lehká bríza a šlapeme ve velmi příjemných 13 ̊C. Odměnou nám jsou nejen výhledy na přírodní scenérie a skalní město na druhé straně údolí, ale rovněž pozvání na snídani v první vesnici, kterou potkáme. Čerstvý domácí chléb, rajčata, jogurt, sýr a med... Co víc si můžeme přát!

Uháníme dál, aby se nás na druhý den kousek před arménskou hranicí ujala rodina včelaře Missaka, která tráví dva letní měsíce se svými úly v terénu a projíždějícím řidičům nabízí k prodeji svůj med. Missak a jeho žena nás nakrmí a napojí a druhý den dopoledne navíc letmo zasvětí do včelařského řemesla, když se jim (samozřejmě nechtěně) vyrojí včely z jednoho úlu. Je to celé tak zajímavé, že vyjíždíme až v největším slunečním žáru, z čehož se mi udělá dosti nedobře (opět nějaký úpal) a následující dva dny lehce protrpím.

Z Gruzie do Arménie

Přejezd gruzínsko-arménské hranice proběhne zcela bez problémů a nepředstavuje žádnou výraznou kulturní změnu. Už na gruzínské straně hranice je totiž populace převážně arménská.

Příroda nám tu ale přichystá další z cyklistických vrcholných zážitků. Abychom se vyhnuli většímu městu jménem Gyumri, které jsme navštívili už loni na podzim, volíme přímější variantu cesty přes hory do města Spitak.

Když odbočíme z hlavní silnice, klesne doprava skoro na nulu. Následují nádherné pasáže po štěrkových, ale dobrých cestách. Z těchto cest značených jako silnice 2. třídy ovšem musíme záhy sjet na silnici „okresní“, o které nám jeden řidič řekl, že je to „očeň trudnaja gornaja daroga“. To nás samozřejmě nemůže rozházet, a tak po odbočení na tuto cestu nejprve brodíme řeku, abychom následně makali do sedla v zatím nejtěžším terénním výjezdu. To nás ale baví! A tak neztrácíme nadšení, ani když s velmi častými přestávkami zvládáme kola už jen tlačit. Odměníme se krásnou nocí v sedle.

Lori region|foto: ZigZagCycling

Na druhý den sjíždíme k městu Spitak a i při sjezdu musíme mnohokrát z kola slézt. Jakmile se dostaneme na asfalt, cesta opět uhání, ale hladinu adrenalinu nám místo technických pasáží zvyšují projíždějící auta.

V obrovském vedru vystoupáme do sedla na hranici Lorijské oblasti, které si pamatujeme z naší minulé návštěvy Arménie. Tenkrát jsme sedlo ovšem jeli z druhé strany, odkud je to mnohem pozvolnější výšlap.

Konečně „doma“!

Přírodní hygiena|foto: ZigZagCycling

Ze sedla k arménské metropoli už svištíme převážně dolů. Nadmořská výška klesá a s tím úměrně stoupá rtuť teploměru. Ještě než se odhodláme k finálnímu příjezdu hustou dopravou do samotného Jerevanu, nocujeme asi 50 kilometrů od metropole u krásného kostela jménem Sagmossavank.

Následujícího dne trpíme ve vyprahlé krajině a největší vedro přečkáváme ve stínu se zmrzlinou. Díky Zuzčiným navigátorským schopnostem se vyhýbáme nejrušnějším tahům, a tak beze strachu z rychlých aut a bezohledných řidičů navečer došlapeme do Jerevanu. Dům a byt naší kamarádky Sony máme ještě v živé paměti. Proto Zuzka jednoduše vyjede do 9. patra, zaklepe na dveře a usměvavá Sona s malým Davidem v náručí jí přijde otevřít, jako by naše návštěva byla ta nejlepší věc, která jí mohla ten den v osm hodin večer potkat.

Vše dobré vám z Jerevanu za CikCak cyklo tým přeje Zbyněk!