Minietiketa: Život v teplákách

31. květen 2013

Paní Simona z Chomutova se hádá s manželem kvůli teplákové soupravě. „Můj manžel je sportovec, trénuje a celé dny chodí v teplákové soupravě. Minulý týden jsme u nás v Chomutově navštívili basketbalové utkání a on se odmítl z tepláků převléknout, že prý jde o sportovní utkání a je to prý v pořádku. Podle mě ale není.“píše posluchačka.

Milan Knotek, odborník na etiketu, odpovídá: „Máte pravdu, paní Simono, není to v pořádku. Návštěva sportovního utkání v hale je pro diváky společenská událost. Potkáme tam stovky lidí, oni nás vidí a hodnotí. Neříkám, že bychom měli být v tomto případě oblečeni jako do divadla, ale sportovní věci nosíme zásadně pouze k aktivnímu provozování sportu, nebo trénování. Sportovně oblečen může být v době zápasu kromě hráčů snad jedině masér některého z mužstev.“

Alena Perková:, moderátorka: „A trenér ne? Každou chvíli vidím v televizi trenéra ve sportovním…

Milan Knotek, odborník na etiketu: „Já bohužel taky, ale všimněte si, že v zahraničí je to nemyslitelné. Když sledujete v televizi sportovní přenos, trenéři koučují v kvalitním obleku, ve kterém výborně reprezentují sebe i klub a je to jejich smluvní povinnost. I hráči mají při transferech jednotné klubové oblečení, většinou tmavé obleky, někdy dokonce kravaty.“

Alena Perková:, moderátorka: „Dřív se u nás „teplákovky“ nosily víc, potkávala jsem v nich na ulici hodně lidí. Vzpomínáte si?“

Milan Knotek, odborník na etiketu: „Nošení teplákových souprav k nesportovním účelům je český nešvar počátku 90. let, kdy tyhle věci byly najednou dostupné a jelikož byly tenkrát drahé, lidé se v tom rádi ukazovali. Pro střední třídu šlo do jisté míry o symbol luxusu. Vedle lidí ve sportovním kráčeli po ulici podnikatelé ve fialových oblecích a bílých sportovních ponožkách – byla to „magické“ časy.“

autoři: mkt , Alena Perková
Spustit audio