35 záchranářských psů se svými páníčky nacvičovalo v hlubinném dole záchranu horníků

4. srpen 2016

Dopolední expres

„Revír, Ursone, revír,“ dává povely 13měsíčnímu erdelteriérovi jeho páníček. Mladý pes po chvíli štěkotem označí figuranta schovaného za deskami. Jako odměnu dostává buřtík a velkou pochvalu. „Urson je ještě štěně. Vypadá sice jako dospělý pes, ale je to mládě, které se stále učí,“ vysvětluje váhavý postup svého psa zkušený kynolog.

Záchranářští psi cvičili v hlubinném dole

Ve skupině, která trénovala v hlubinném dole Centrum na Mostecku, je takových psů celá řada. „Je tu 35 psů a psovodů. Mezi nimi jsou zkušení záchranáři i začátečníci, kteří se teprve učí co a jak,“ říká Miloslav Fencl z mostecké psí školy Rastava, která cvičení dole v dole pořádá.

Cílem jsou dva připravené okruhy se dvěma ztracenými horníky v hloubce 168 metrů pod zemí. Pro většinu psů už je stres cesta dolů pod zem. Klec v těžní věži není zrovna přátelské prostředí.

Čtěte také

Vladimíra Bártová si svého svěřence raději bere do náručí. Je mezi čtyřnohými záchranáři ten nejmenší. „Je to bostonský teriér,“ říká panička hrdě o drobném černobílém pejskovi, který má na sobě svítící kšíry. Ve tmě v dole se budou hodit. „Mívali jsme boxery, kteří měli záchranářský výcvik, a tak jsme to zkusili i s tímhle drobkem.“

Nejdůležitější je absolutní důvěra mezi páníčkem a záchranářským psem

Naučit psa dovednostem záchranáře trvá různě dlouho. Záleží nejen na talentu psa, ale i na schopnostech páníčka.

Záchranářští psi cvičili v hlubinném dole|foto: Lenka Šobová

Vztah mezi psem a člověkem je při práci záchranářů ten vůbec nejdůležitější. „Musí mi bezmezně věřit,“ říká majitelka fenky s půvabným jménem Alice Skočdopolová.

„Je nervózní a nesvá, protože je v neznámém prostředí. Ale je tu se mnou. Vzájemně se uklidňujeme. Ona si to zkusí. Dobře to dopadne. Dostane odměnu a pochvalu a bude mít radost. A až se příště dostane do podobné situace, bude vědět, že když se na mě spolehne a bude poslouchat a dělat co umí, bude všechno v pořádku,“ vysvětluje princip záchranářské práce drobná dáma s oddanou Alicí u nohy.

Každý pes má na nalezení ztraceného horníka zhruba deset minut. Na trasu se pes vydává pouze se svým psovodem. Ti nejzkušenější bez vodítka. Černá fenka s rolničkou na obojku proběhne chodbu příliš rychle. Stojící a klábosící lidi na konci chodby míjejí zcela bez zájmu a vracejí zpět. Při cestě zpět už zavaleného nemine. Označí ho štěkotem a sklízí zaslouženou pochvalu.
Psi prokazují, že v některých dovednostech jsou prostě naprosto nenahraditelní. Je to obdivuhodná podívaná. Naštěstí jen na zkoušku, ale přesvědčivě.