Sbírat psací stroje? V době totality dost nelegální koníček!

16. září 2016

Rozbité kladivy končívaly v dobách nesvobody ve sběrnách staré psací stroje, aby už nikomu nemohly sloužit, natož pak působit proti režimu. Pár psacích strojů ze sběren zachránil v té době ilegálně František Hubař a ze sbírání psacích strojů se stala jeho už půlstoletá vášeň. Stojí za ní i obdiv ke složitému mechanismu.

„Po ekonomické škole a nástupu do práce jsem viděl, jak se vyřazují staré psací stroje. Já jsem v nich viděl um těch lidí, kteří to vymysleli, smekal jsem klobouk před jejich dovednostmi, a tak jsem se rozhodl, že se pokusím některé zachránit,“ vysvětluje František Hubař, jak propadnul svému koníčku.

Psací stroj za 20 kilo šrotu a láhev vína

Držení psacích strojů bylo svého času trestné, a tak získat vyřazený stroj nebylo jen tak. Ale zákazy se i tehdy daly při troše snahy, riskování a známostech obejít. František Hubař tak získal ze sběrny první tři psací stroje, ze kterých sestavil jeden kompletní, hezký a funkční. „Teď už to můžu říct, když jsem se dohodl s tím člověkem ze sběrny, že ten stroj nerozbije, tak jsem mu odvezl dvacet kilo železa a láhev vína. Ta stála tehdy osm korun,“ vzpomíná s úsměvem.

Pan František Hubař (vpravo) si splnil dětský sen stavbou rozhledny, vedle ní má nově i muzeum psacích strojů

Muzeum psacích strojů u rozhledny na Semilsku

Historie psacích strojů trvala 133 let, dnes se sériově už nevyrábí. Většina ze 120 psacích strojů pana Hubaře je vyrobena do roku 1939, osmdesát z nich našlo místo v novém Muzeu psacích strojů u rozhledny U borovice na Semilsku, kterou František Hubař postavil před lety.

Sbírka psacích strojů Františka Hubaře

Poutavé povídání a zajímavé podívání na psací stroje, které patří mezi velmi komplikované stroje, (vždyť se skládají z 1200 až 1500 součástek!), si mimo sezonu můžete dopřát o víkendech.

Spustit audio