Most, který uměl zastavit celou řeku
Má šestnáct oblouků a rozhodně není běžnou stavbou. Šlo vlastně o obří stavidlo. Řeč je o terezínském silničním mostě přes Ohři, který dodnes spojuje velkou (město) a malou pevnost. Přesně ten most, přes který před postavením dálnice D8 proudila veškerá silniční doprava z Teplic na Prahu.
Čím je zajímavý především? „Každý mostní oblouk měl ve stěně obdélníkové otvory, ve kterých se nacházely vodící drážky pro trámy a do těch bylo možné vložit ve dvou řadách za sebou dubové fošny,“ vysvětluje se na webové stránce věnované historii mostů v Čechách. Ohře se tak dalo zahradit a hladinu vody podle potřeby zvyšovat. Mohla dosáhnout až sedmi metrů.
Zadržená voda se pak mohla pomocí speciálního systému stavidel, propustí a kanálů nechat rozlít do šancí - do příkopů mezi pevnostními valy a do dvou kotlin kolem města. Pevnost Terezín, postavená v 80. letech 18. století císařem Josefem II. proti roztahovačným Prušákům, byla ve své době nedobytná. Jen pro zajímavost – uvádí se, že valy a další pevnostní prvky spolkly na při stavbě na sto milionů cihel.
Pevnost je úžasným obranným systémem, důmyslně propracovaným, souborem valů, příkopů, chodeb, propustí, stavidel… S vodou se v něm počítalo velmi důkladně. Jak s říční, tak spodní. Například hradby byly postaveny těsně nad hranicí spodní vody, aby se nedaly podkopat.
Ostatně kvůli stavbě pevnosti musela opustit své původní koryto i řeka Ohře. Dostala nové a přes ně dlouhý hlavní most - dřevěný, aby se dal rychle strhnout. Zhruba po sto letech byla dřevěná konstrukce nahrazena čtrnácti zděnými oblouky, které stojí dodnes.
Řeka Ohře vypadá klidně. Ale uměla být i divoká a záludná. Svázali ji sice v Terezíně do nového koryta mezi vysokými zdmi z cihel, ale ona si postupně vymlela podle svého alespoň dno koryta. Bylo vrásčité, s mělčinami a hloubkami, v řece se tvořily spodní proudy a výry.
„Desítky metrů před mostem byla na pravém břehu kdysi vojenská plovárna, ještě si ji pamatuji. Chodili tam i civilisté. Tam se utopilo lidí… Strhla je voda a pak se našli v jezu pod mostem. Nakonec plovárnu zavřeli,“ vzpomíná dnes už pamětnice Jana Ksandrová. V sedmdesátých letech minulého století nechalo povodí Ohře dno řeky upravit až k blízkým Bohušovicím a před terezínským mostem vybudovat nový moderní jez (až do té doby sloužil jako jez samotný most).
Podle historických pramenů stálo v Terezíně kromě hlavního mostu přes novou Ohři dalších třináct mostů, některé i padací. A kromě nich řada můstků přes příkopy. Podstatnou část z nich odnesl čas. Přesto stojí procházka po hradbách, které město postupně nechává za pomoci dotací od státu upravit, za to. A pokud se na ni vydáte, nezapomeňte se zastavit na silničním mostě přes Ohře a podívat se dolů…
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
