Chtěl jsem to prostě to zažít, říká litvínovský Robinson

„Sledoval jsem snad všechny americké série a bylo mi hrozně líto, že u nás nic takového není,“ říká dvacetiletý Honza, který využil příležitost a do své oblíbené show se přihlásil. „Zájem byl veliký. Z více než 6 000 lidí nás vybrali 19,“ líčí svou cestu na exotický ostrov.

Série castingů a pohovorů byla dlouhá a náročná. Nakonec to ale vyšlo a Jenda s dalšími 18 odjel na Filipíny.

„Chtěl jsem si zkusit, jestli zvládnu přežít a hlavně jsem chtěl hrát. Ne všem se to líbí – tahle hra je o intrikách a zákulisních dohodách, a to mě právě lákalo.“ Jenda nesmí nic prozradit. Robinsoni se sice natáčeli loni v létě, do vysílání šli ale až teď, na začátku února. Prozrazovat, jak dlouho ve hře vydržel, a co přesně se dělo, proto účastníci nesmí.

„Hrozně jsem se bál hladu. Jsem mladej kluk ve vývinu a sním toho spoustu,“ říká v cukrárně u šálku kapučína. Nakonec ale hlad nebyl to nejhorší. Nejtěžší byl stesk. „Stýskalo se mi po mámě a po přítelkyni. Je to úplně jiné, když jste někde úplně odříznutí od světa. Jsme zvyklí být neustále na telefonu, nebo na Skype, a najednou měsíc nic. To bylo těžké.“

Překvapilo ho, jak moc časově náročné je natáčení rozhovorů a medailonků, ale lidi ze štábu byli podle Honzy vítaným zpestřením života ve stále zmenšující se skupině. Kdyby se měl znovu rozhodovat, jestli do robinsonády půjde, řekl by zase ano. „Bylo to těžké, ale ano, jel bych znova.“