Díky libereckým vodním skautům mají děti i dospělí krásné vzpomínky na dětství

Psal se rok 1946, kdy se šest kluků z Liberce rozhodlo, že založí vodácký oddíl. Během následujících desetiletí si prošli strastiplnou poutí, kterou ovlivňovaly zejména měnící se politické režimy. Přesto stihli řadu zahraničních dobrodružných expedic.

„Polsko, Slovensko, Maďarsko, a nakonec slavná plavba do rumunské delty, kde jsme uvízli v rákosí téměř bez jídla,“ vzpomíná na dobrodružné výpravy Vladimír Cvrček, jeden z největších vodáckých pamětníků, kterého všichni znají pod přezdívkou Vezír. Sám se k vodním skautům dostal v roce 1947, v pouhých sedmi letech.

V paměti Vezíra je celá řada dobrodružných cest, na kterých si někteří opravdu sáhli na dno. „Jedna z našich největší akcí byla plavba dunajskou deltou, kde si hlavně kluci užili komárů, hladu, žízně a špíny. Je však neuvěřitelné, jak právě tato cesta ty kluky neskutečně fyzicky i psychicky zocelila.“

„Když jsme se po třech týdnech vrátili do Liberce, tak jedna z čekajících maminek plakala, že jsme jí nepřivezli syna. Tak jsme jí řekli, vždyť je tady, dívá se na vás – ten kluk byl opálenej, svalnatej, špinavej, šťastnej a ona ho nepoznala,“ směje se Vezí , který jedním dechem dodává: „Ona je to opravdu dřina, a to nejenom fyzická, ale i psychická, a to platí i pro děvčata. My říkáme, že každá vodní skautka musí bejt správnej chlap!“