Domácí péče – pro koho je určená? Mýty a realita

7. únor 2016

Domácí péče je zdravotní péče poskytovaná nemohoucím pacientům v domácím prostředí. Péči poskytují zdravotníci na základě předpisu praktického lékaře nebo lékařů, kteří propouštějí hospitalizované pacienty z nemocnice.

Mýtem je, že agenturu domácí péče určuje lékař. Není to pravda. Zrovna tak jako si lidé mohou zvolit praktického lékaře nebo zdravotní pojišťovnu, mohou si vybrat i agenturu, která poskytuje domácí péči.

Domácí péči vybíráte vy, ne lékař!

Lékař může agenturu domácí péče, s kterou má dobré zkušenosti, doporučit, ale výběr je na pacientovi. Nemusí s lékařem ve výběru agentury souhlasit, a pokud má například dobré reference od známých o jiné agentuře, může zvolit tu.

Pacienti nejsou odkázaní jen na informace od lékaře a známých - přehled o agenturách domácí péče mají obecní úřady nebo magistráty, kde vám poradí. Kdo trochu umí s počítačem, může mu napovědět internet, také tam se dají agentury vyhledat – většina z nich má svoje webové stránky.

Jak taková domácí péče vypadá, vysvětluje vedoucí sestra komplexní domácí péče Naděje, Marcela Myšáková: „Chodí domů sestřičky, které ošetřují pacienty doma, jsou to buďto pacienti ležící, imobilní, nebo pacienti, kteří nemohou docházet k ošetření k lékaři. Sestry v domácím prostředí vykonávají veškeré zdravotní výkony, které jsou ordinované lékařem.“

Rozdíl mezi domácí a pečovatelskou péčí

Nepleťte si domácí zdravotní péči s péčí pečovatelskou. Zatímco domácí péče je čistě zdravotního charakteru, například odebírání krve, ošetřování defektů nebo aplikování injekcí, pečovatelská služba zajišťuje například rozvoz jídel, donášku léků nebo drobný úklid v domácnosti.

Domácí zdravotní péče se poskytuje výhradně na předpis lékaře a je hrazena zdravotními pojišťovnami. Předepsat tuto péči na 14 dní může lékař, který propouští pacienta z nemocnice, nebo praktický lékař, maximálně na tři měsíce. Neexistují podmínky, které by měl člověk naplnit, aby mohl o domácí péči požádat. Rozhoduje pouze diagnóza a mobilita pacienta – tedy to, jestli je schopen k lékaři docházet.

Existuje i situace, kdy pacient žádá o nadstandardní služby nebo služby, které nechce lékař předepsat. V tomto případě je možné požádat o přímou úhradu, kdy si pacient tyto služby platí sám.

autor: Veronika Dašková
Spustit audio