Jsou Češi xenofobní národ? Není to tak zlé, tvrdí sociolog

„Česká společnost vykazuje jisté známky uzavřenosti. Mohou za to historické zkušenosti a spousta dalších vlivů. S xenofobií to ale není tak dramatické, jak by se v současné situaci mohlo zdát,“ domnívá se.

Xenofobie je strach z jinakosti. Národnostní menšiny jiné jsou. Mají jinou kulturu, vyznávají jiné hodnoty. Průzkumy, které se ohledně vztahu Čechů k přílivu arabských migrantů dělají, mohou být zavádějící.

„Jde o to, jak otázku formulujete, komu ji pokládáte," vysvětluje Houžvička. „Různé skupiny obyvatel reagují různě. Záleží na vzdělání, věku, sociálním postavení.“

Sociologové a politologové současnou vlnu migrace předpovídali. Už léta existují studie, které varují před přílivem lidí z arabského světa do bohaté Evropy.

„Vlády a společnosti se na to měly připravit. Podklady k tomu měly,“ domnívá se sociolog. „Evropa se ale nepřipravila. Teď řeší uprchlické vlny a hledá cestu, jak z toho ven. Zatímco politici vymýšlejí kvóty, Evropané mají strach z množství lidí z jiného sociokulturního světa.“

„Každý nový vliv přitom může být obohacením naší kultury,“ připomíná sociolog. „Arabské menšiny už v Evropě žijí a ve státech jako je Německo nebo Francie to nijak fatální problém není.“ Lidé se přesto bojí. „Ostražitost je na místě. Jistý prvek nebezpečí tu je,“ přiznává Houžvička. Trvá ale na tom, že arabská kultura má šanci v našem prostředí uspět.

V Praze Libuši slavili asijský lunární rok i masopust zároveň|foto: David Konečný

Vnímání menšin v Česku je různé. Některé nevadí, jiné ano. Záleží na ochotě menšiny přijmout pravidla většiny. Historicky má česká společnost zkušenost s početnou romskou a vietnamskou komunitou.

Zatímco Vietnamci Čechům nevadí, k Romům má majorita vztah podstatně vyhraněnější. „Vietnamci zapadli velmi dobře. Ne že by úplně splynuli, drží se své komunity. Ale začlenili se,“ popisuje Václav Houžvička.

Z průzkumů, které sociologové dělali ohledně Romů, vyplynulo, že nás nedráždí jako celek, ale vadí nám ti jedinci, kteří nerespektují naše pravidla hry. Těch je podle Houžvičky asi třetina.