Knihovnice z Liberce pátrá po osudech svých předků a vytváří rodokmen

K tvorbě rodokmenu se dostala hned dvakrát. Svůj první strom si knihovnice z Liberce načrtla před patnácti lety, inspirovala ji pradědečkova pozůstalost, zejména rodinné listiny. Podruhé a naplno ji k zajímavému koníčku přivedla kolegyně v práci, která vytvářela rodokmen jako dárek.

Před necelými dvěma lety se ale tomuto netradičnímu koníčku začala věnovat naplno. „Pořád hledám ty předky. Zajímalo mě rodové jméno, kolik jich bylo, jestli máme nějaké žijící příbuzné nebo odkud ta rodina přišla,“ vysvětluje svůj zámě rMarcela Freimuthová.

Díky technice nemusí trávit hodiny a hodiny v archivu. Matriční knihy jsou většinou naskenované, a tak pátrá nejčastěji v pohodlí domova. Mnoho informací získává také skrze vyprávění svých příbuzných.

„Je potřeba nejprve zjistit, co se v rodině dochovalo, z čeho se dá vycházet při tom hledání,“ vysvětluje postup práce Freimuthová.

Pleyerovi|foto: Marcela Freimuthová

Naskenované matriky knihovnici zatím dovedly na začátek 18. století. Dokumenty, které ještě naskenované nejsou, nabízejí ale ještě starší data. Tvorba rodokmenu knihovnici pohltila, těší se z každého nového objevu.

„Třeba můj pradědeček z matčiny strany pěkně maloval. Jak jsem tvořila ten rodokmen, tak jsem zjistila, že to byl nemanželský syn, a snad ten jeho tatínek byl původně malíř. Takže zřejmě po něm máme v rodině ten výtvarný gen,“ zmiňuje zajímavost Marcela Freimuthová.

V rámci tvorby rodokmenu se knihovnice setkává i s komplikacemi. Starší matriky jsou třeba psány kurentem a písmo je mnohdy navíc těžko rozluštitelné. Některé matriky navíc, vzhledem k tomu, že má i židovské příbuzenstvo, nedohledala vůbec.