Litvínovské Pompeje aneb Jak plastiku světoznámého výtvarníka Zdeňka Sýkory zachránil sádrokarton

8. březen 2016

Světoznámý malíř a lounský rodák Zdeněk Sýkora byl v 60. letech průkopníkem v používání počítačů ve výtvarném umění. Jeho realizace zdobí holandský Gorinchem, švýcarskou Basilej, Prahu a taky Litvínov.

V Litvínově existovaly hned čtyři různé Sýkorovy věci. Jedna z nich, kterou měli všichni za ztracenou, se nedávno dočkala nové premiéry.

„Je to příběh se šťastným koncem,“ říká Lenka Sýkorová, vdova po lounském umělci o mozaice, která zdobí vstupní prostory kulturního domu Citadela.

„V 90. letech nám volali, že sem chtějí umístit telefonní automat a že ho chtějí dát na místo, kde je prý nějaký Sýkora,“ vzpomíná paní Lenka. Ukázalo se, že telefonnímu přístroji má ustoupit jiné dílo. „Poslali jsme jim Zdeňkův návrh a oni nám řekli, že tu nic takového není. Tak jsme to škrtli ze seznamu realizovaných prací.“ Podobně skončila i Sýkorova plastika na Koldomu.

Jenže před sedmi lety se ukázalo, že je všechno jinak. „Po výstavě o práci Zdeňka Sýkory jsme začali pátrat po jeho dílech tady v Litvínově. Prohledávala jsem Citadelu a nemohla nic najít. Až zdejší dlouholetý zaměstnanec Jaroslav Špaček si vzpomněl, že něco bývalo v půlkulatém atriu. Shodili jsme sádrokartonové podhledy a vykoukla špička mozaiky,“ popisuje pátrací akci z roku 2008 Dáša Wohanková z litvínovského městského úřadu.

Tento chodník v litvínovské Studentské ulici navrhoval také Zdeněk Sýkora

„Jsou to takové naše Pompeje. Ty italské překryl a zachránil sopečný prach, ty naše zase sádrokarton,“ říká s úsměvem litvínovská starostka Kamila Bláhová.

Mozaika byla po úplném odkrytí v překvapivě dobrém stavu. „Potřebovala jen vyčistit. Držely všechny trojúhelníčky. To je asi důvod, proč to kdysi neotloukli, ale překryli. Bylo to totiž dobře přilepené a dostat to ze zdi by dalo moc práce,“ smála se při nové premiéře díla svého muže Lenka Sýkorová. Ta doufá, že podobně šťastný konec bude mít i osud chodníku ve Studentské ulici.

Spustit audio