Popeleční středa

Popeleční středa v litoměřické katedrále sv. Štěpána - udílení popelceFoto: Jana Michálková

Dnes (22.2.) máme Popeleční středu. Datum této středy je pohyblivé, protože se odvozuje z data velikonoc. Lidová tradice a zkušenost říká, že „Jaké je počasí o Popeleční středě, takové se drží celý rok nebo ještě lépe - Kdo se dnes napije svěcené vody či kořalky, bude v létě chráněn před komáry“. A můžete hádat, čemu dávali kdysi chlapi přednost...

V současnosti si už jen málokdo uvědomuje, jaké poselství v sobě tato středa nese. Podle římskokatolické liturgie je to první den čtyřicetidenního půstu a má své historické kořeny - v raném křesťanství mohl těžký hříšník veřejným pokáním získat odpuštění. Kněz ho na počátku postní doby vyzval, aby oblékl kajícné roucho a posypal si hlavu popelem - pak hříšník až do Velikonoc musel před vchodem do kostela žádat křesťany o modlitbu. 

Symbolické posypání si hlavy popelem se nakonec rozšířilo na všechny účastníky bohoslužby - ostatně, kdo jsme bez viny… Papež Urban II. pak tento zvyk ustanovil jako pravidlo. Od 12. století se k tomu účelu používal popel z posvěcených ratolestí předchozího roku. 

Kněz věřícímu na čelo učiní křížek z popele a doprovází to slovy „Pamatuj, že prach jsi a v prach se obrátíš nebo Čiňte pokání a věřte evangeliu.“ Je to připomenutí pomíjivosti pozemského života a obrácení pozornosti k trvalým hodnotám duchovním. 

Hlavní oltářní obraz v kostelech je zahalen fialovou rouškou, také lidé se většinou strojili do tmavých barev. Končila doba masopustních radovánek a hodování, jen místy ještě v tento den obcházel směšně vystrojený muž s rozsvícenou lucernou jednotlivé domy a hledal ztracený masopust - jako odměnu za tu námahu dostal výslužku. 

Je na vás, který ze zvyků dodržíte - ale pár dnů odříkání a přemítání o vlastním nitru - to nemusí být jen výsada věřících křesťanů.