Současné kováře už kování koní neživí - je to ale pořád dřina!
Kovadlina, kladivo, oheň, do ruda rozpálené železo a chlapi jako hora. Romantická představa o kovářích se dnes zhmotňuje na hradech a zámcích, eventuálně na jarmarcích. Kovářských dílen je ale mnohem víc a práce v nich se od podkov přesunula spíš ke stavebnímu kování. Tedy k různým mřížím, plotům, branám či zábradlí.
„Kovařina je svým způsobem pořád dřina. Ale záleží, jak se na to podíváte. Dřina to je, že to železo musíte tahat a nějak zpracovat. Časem se ale naučíte se s tím nedřít,“ říká kovář a sochař David Szalay.
Kovařina se stále učí, ale zájem o obor odpovídá tomu, že jde o manuální práci. V kovářské dílně kromě kovadliny nemůže chybět ani svářečka. Ta se hodí nejen k výrobě kovového nábytku, ale také k tvorbě kovových plastik.
„Nejoblíbenější prací je ta moje volná tvorba a nejméně oblíbenou to stavební kování. Ale je to práce…“ dodává Szalay. Poslouchejte…
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
