Vysocké zelí poznáte už podle tvaru. Navíc je zdravé, křehké, chutné a jedinečné
Vysoké nad Jizerou a jeho okolí je už drsným horským krajem. Přesto právě tady roste jedno z nejlepších zelí, o kterém existují už 350 let staré záznamy. Vysocké zelí se nepřesně nazývá hlavatka, ale pravdou je, že hlavatka jsou jen jeho sazenice. Co ale pravdou je, že vysocké zelí je jedinečné svým špičatým tvarem a také svoji křehkostí.
Víc než stoletou tradici má v pěstování zelí rodina Vondrákových ze Sklenařic. „Můj syn bude již pátá generace pěstitelů. Vždycky byla doma i nějaká kravka a brambory, protože hospodařil už můj děda i praděda,“ říká Zdeněk Vondrák.
Pěstitelů zelí ale na Vysocku ubývá. Pěstování vysockého zelí je kvůli jeho křehkosti záležitosti převážně ruční práce. „Dříve bylo zelné políčko součástí takřka každé chalupy. Dnes nás tu je tak do deseti,“ podotýká Vondrák.
Zájem o vysocké zelí ale neklesá. Nejen kvůli jeho skvělé chuti, je totiž také zdravé. Obsahem vitamínu C může konkurovat citrusům, naložené kysané zelí upravuje mikroflóru, snižuje cholesterol, posiluje srdeční sval, obsahuje draslík, sodík, hořčík a má řadu dalších blahodárných vlivů. Přitom má velmi nízkou energetickou hodnotu. „Zkrátka má velké přínosy pro výživu. Akorát, že se na to v dnešní době zapomíná,“ dodává Zdeněk Vondrák.
Nejlepším způsobem uchování zelí je kysání. Na kysané zelí existuje celá řada receptů. Jedinečná chuť červeného vysockého zelí vynikne v tom nejjednodušším receptu se solí. Podle chuti ale lze přidat papriku, cibuli nebo třeba křen.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
