Záchranáři a hasiči. Jak je vnímáte? Jejich práce bývá často nedoceněná

„Spousta lidí si myslí, že člověk má červené oblečení, krásnou sanitku, ale občas se potýkat s lidmi různého typu… Setkáte se třeba s pacientem, který vás napadá, to není nic příjemného…“ líčí svoje zkušenosti záchranářka Petra Jelenová s tím, že jedinou možností pak bývá policie. „Pokud možno, tak jdu na ně psychologicky. Když to nestačí, snažíme se přivolat Policii České republiky a ti to pak řeší.“

Po novém roce se navíc začaly objevovat zprávy, které tvrdily, že k pacientům budou jezdit sanitky bez lékařů. Lidé se tak báli o svoje zdraví. S tím se setkala i Petra Jelenová: „Setkala jsem se s tím několikrát, vždycky ale nakonec pacient pochopil, že není problém, že jeho stav nevyžaduje lékařskou zdravotní pomoc, že stačí střední zdravotnická pomoc.“

V Ústeckém kraji ale už několik let jezdí k většině případů záchranáři a pacienti jsou v rukách odborníků. Navíc lékař, podle potřeby, za pacientem také dojede.

Petra Jelenová slouží spolu s kolegy v Úštěku na Litoměřicku, kde má nově záchranná služba výjezdové stanoviště. Sídlí v tamní požární stanici. A ani hasiči nemají jednoduchou službu.

„Například u dopravní nehody, kde došlo k úmrtí a přijedou tam rodinní příslušníci, nebo když jeden přežil a druhý ne, tak potom je to hodně těžký,“ říká velitel úštěckých hasičů Daniel Šrámek.

I když jsou se záchranáři v jedné budově jen několik dní, začíná už teď mezi nimi vznikat nejen pracovní, ale také osobní vztah.

„Na kafe už tady byli… Seznamování je důležité,“ dodává Daniel Šrámek. I proto by mohly být jejich společné služby příjemnější. Hasiči i záchranáři si ale přejí, aby nepříjemných nebo smutných případů bylo co nejméně.