Jan Baxant - litoměřický biskup

Přepis celého rozhovoru naleznete níže...

David Hertl, moderátor: Hezké dopoledne vám z Českého rozhlasu Sever přeje od mikrofonu David Hertl. Dnešním hostem na Severu je dvacátý litoměřický biskup Jan Baxant. Dobré dopoledne.

Jan Baxant, dvacátý litoměřický biskup: Dobré dopoledne.

David Hertl, moderátor: Pane biskupe, advent ve dveřích, k tomu se ještě dostaneme, ale především máte za sebou první rok v litoměřické diecézi. Když byste to měl říci několika větami, jaký to byl rok?

Jan Baxant, dvacátý litoměřický biskup: Skutečně dá se to jen těžko říci několika větami, ale, ale dá se to říci. Ten uplynulý rok byl, mohu snad konstatovat, že to byl rok krásný, i když samozřejmě náročný, protože vůbec to prostředí, do kterého jsem se dostal, bylo pro mne zase úplně až tak cizí, ale pochopitelně nebylo to mé domácí prostředí, nebyl jsem tady několik let a všechna ta setkání, která jsem během toho roku uskutečnil, tak byla určitě krásná, ale také náročná.

David Hertl, moderátor: Říká dnešní Host na severu, litoměřický biskup Jan Baxant. V těch následujících minutách si s ním budeme povídat nejen o litoměřické diecézi, nejen o adventu, ale také o Vánocích a spoustě dalších věcí, tak příjemný poslech Českého rozhlasu Sever.

písnička

David Hertl, moderátor: Hezké dopoledne vám od mikrofonu Českého rozhlasu Sever přeje stále David Hertl, posloucháte pořad Host na severu. Oním hostem je dvacátý litoměřický biskup Jan Baxant. Pane biskupe, když se ohlížíte za uplynulým rokem, čím vás pobyt v Litoměřicích překvapil, ať už v tom dobrém nebo možná i v tom horším?

Jan Baxant, dvacátý litoměřický biskup: Překvapil mne jenom v dobrém smyslu slova, protože jsem se setkal s mnoha lidmi, kteří mne překvapili, překvapili mne pozitivně. Nikde a nikdy jsem se nesetkal s nějakým vysloveným odmítnutím nebo s nějakým nepřátelstvím. Vždycky to bylo přátelské a pozitivní a krásné, takže mám jenom ty nejlepší dojmy.

David Hertl, moderátor: Často hovoříte o tom, že jste po celý rok, ať už jste přešel kamkoli, byl prakticky vždy přijat přátelsky a srdečně. Tak mne napadá, bylo to vždycky stejně srdečné i při odchodu? Nemusel jste občas někde třeba i zakročit nějakým ráznějším způsobem, anebo je ta práce biskupa opravdu jenom tak pohodová?

Jan Baxant, dvacátý litoměřický biskup: Pohodová určitě není, ale mohu říci, že jsem skutečně nemusel nikde, řekl bych, zvyšovat hlas, nebo zakročovat z pozice autority, ale i když třeba jsem se setkal s těžkými otázkami nebo s těžkou situací, tak, bohudíky, vždycky jsme se nějak domluvili, nebo vždycky jsme si situaci vysvětlili. Takže v dobrém, vždycky v dobrém jsme se rozcházeli.

David Hertl, moderátor: Mimochodem, které z těch letošních setkání vám asi nejvíce utkvělo v paměti?

Jan Baxant, dvacátý litoměřický biskup: Těžko se na to odpovídá, protože těch opravdu hlubokých a takových zásadních a krásných setkání bylo několik. Trošičku nerad bych, abych třeba někomu přál víc a někomu méně. Tak vždycky je nádherné třeba udělování biřmování, když tam máte před sebou několik mladých lidí, a to bylo opravdu na několika místech, třeba v České Lípě, a když máte před sebou ty mladé lidi a víte o nich, že oni se sami pro to křesťanství rozhodli a sami se rozhodli svobodně, že přijmou tu svátost křesťanské dospělosti, tak to mne vždycky dojímá, z toho mám vždycky velikou radost.

David Hertl, moderátor: Jaký je vlastně největší problém, který musíte řešit? Z takového možná ne právě šťastného mediálního obrazu by se zdálo, že jediným problémem, který církev u nás řeší, je, jak získat zpět majetek, který jí byl odcizen. To je ale asi taková ta velká pražská politika. Co se řeší v Litoměřicích?

Jan Baxant, dvacátý litoměřický biskup: Mne to právě trošku tak bolí, že když se mluví o katolické církvi, takže to někdy vypadá, že žádné, žádný jiný problém neexistuje, než právě ty nešťastné majetky. Situace vypadá úplně jinak, ta situace je mnohem pestřejší a rozmanitější. Kupříkladu v litoměřické diecézi nebo na území těch severních Čech zhruba, když pojímáme tu litoměřickou diecézi, v území severních Čech, tak třeba se potýkáme s tím, abychom dokázali křesťanské poselství sdělit lidem srozumitelným způsobem, neříkám za každou cenu a nechci nikdy to křesťanské poselství předkládat tak, jakože se budeme podbízet. To vůbec nemyslím, a to bych nikdy nechtěl, ale teda velmi často při našich různých poradách a při těch pastoračních setkáních přemýšlíme o tom, jak křesťanskou zvěst, křesťanské evangelium předložit lidem přijatelnou formou - srozumitelně, ale i s takovým třeba i důvtipem, aby to alespoň minimálně stálo za to, aby se lidé nad tím zamysleli.

David Hertl, moderátor: Říká dnešní Host na severu, litoměřický biskup Jan Baxant. Na to další, co ho potkalo v letošním roce se ho na Českém rozhlasu Sever zeptáme zase za malou chvíli.

písnička

David Hertl, moderátor: Příjemné dopoledne všem posluchačům Českého rozhlasu Sever přeje od mikrofonu David Hertl, posloucháte pořad Host na severu. Pozvání k mikrofonu přijal litoměřický biskup Jan Baxant. Pane biskupe, tak mne napadá, asi se nespletu, když řeknu, že událostí letošního roku byla pro vás návštěva papeže Benedikta XVI. Je to tak?

Jan Baxant, dvacátý litoměřický biskup: Určitě, byla to veliká radost a veliké povzbuzení a pro nás, pro Čechy veliké vyznamenání.

David Hertl, moderátor: Vzpomenete si na nějaký moment z návštěvy papeže, o kterém se třeba moc nemluvilo, nebo který ani nebyl určen pro širokou veřejnost, přesto vám zůstává v paměti?

Jan Baxant, dvacátý litoměřický biskup: Je to trošku hodně osobní. Já jsem před příjezdem Svatého otce pobýval několik dní na takovém soustředění biskupů v Římě a součástí toho soustředění byla taková audience u Svatého otce, při které jsme každý z těch sto pěti biskupů, kteří jsme tam byli, mohli Svatému otci podat ruku a pár slov mu říci a on každému z nás věnoval pektorál, to je ten kříž, který biskup nosí zavěšený na hrudi. A když jsem tedy tam v Římě Svatému otci řekl, že jsem z Litoměřic a jak se jmenuji, tak on jako zakýval hlavou, protože si uvědomil, že jeho rodiště a moje působiště, že není od sebe až tak zase vzdálené, a když potom Svatý otec přijel, a když zase biskupové jsme mu na letišti podávali ruce a vítali jsme ho a samozřejmě jsme mu řekli pár slov, tak on, když mně podával ruku, tak řekl sám od sebe: "A, diecése Leitmeritz," no, tak to mne velice potěšilo.

David Hertl, moderátor: Pane biskupe, prý mezi vámi a papežem Benediktem XVI. existují určité sympatie, možná větší, než bývá běžné, dokonce jsem mezi některými faráři slyšel, že jste "mužem papeže". Co tomu říkáte? Nejsou to příliš silná slova? Není to nějaká fáma? Jak se to zrodilo?

Jan Baxant, dvacátý litoměřický biskup: Určitě jsou to taková silná slova. Při té návštěvě Svatého otce u nás jsem získal takový dojem, protože já jsem se účastnil téměř všech jeho setkání s různými skupinami lidí, která on měl tady u nás, já jsem získal takový dojem, když jsem ho sledoval, jak on přistupuje ke každému člověku s takovou osobní pozorností, to není jenom takové formální podání ruky a jde se dál, já jsem skutečně získal přesvědčení, že on každého člověka osobně vnímá a nás biskupy, že každého osobně vnímá tak, že se každým počítá a na každého se chce s důvěrou obrátit. Jestli se to někomu zdá, že třeba vůči mně projevoval nějaké zvláštní přátelství, tak to je asi trošku přehnané. Mně se zdálo, že mimořádné přátelství projevuje on vůči každému z biskupů a takové hezké přátelství vůči každému člověku, kterému podíval ruku.

David Hertl, moderátor: Tuhle otázku asi neuslyšíte zrovna rád, přesto se musím zeptat. Co vás napadá, když se v takzvaných zasvěcených komentářích objevují úvahy, že přes relativně krátké působení na postu biskupa jste jedním z možných adeptů na funkci pražského arcibiskupa? Vy sám to odmítáte a říkáte, že jde o velký omyl.

Jan Baxant, dvacátý litoměřický biskup: Tak jistě je to taková otázka, bych řekl, delikátní, protože jména možných kandidátů na jakýkoli biskupský stolec jsou vždycky diskrétní a o diskrétních věcech se nemluví. Takže, když já někdy jsem slyšel, nebo jsem četl, že to jméno figuruje někde, no, tak si říkám, to jsou asi spíš jenom lidské spekulace, protože nemůže to být úplně tak oficiální, protože právě tato věc je diskrétní. Takže se na to dívám spíše jako na takové lidské konstrukce a lidské spekulace. I když nemohu říci, že projev určité přízně vůči mně od kohokoli je mně příjemná a těší mne to.

David Hertl, moderátor: Říká dvacátý litoměřický biskup Jan Baxant, který dnes přijal pozvání do pořadu Českého rozhlasu Sever Host na severu. V neděli začne adventem nový liturgický rok, no a o adventu si budeme povídat zase po písničce.

písnička

David Hertl, moderátor: Hezké dopoledne vám od mikrofonu Českého rozhlasu Sever přeje stále David Hertl, posloucháte pořad Host na severu. Naším hostem je litoměřický biskup Jan Baxant. Pane biskupe, čím je pro věřící advent?

Jan Baxant, dvacátý litoměřický biskup: Pro věřícího křesťana, katolíka je adventní doba součást církevního roku, součást liturgického roku a je to relativně krátká doba zhruba čtyř týdnů, doba přípravy, zamyšlení, určitého vykonání pořádku ve své duši i v okolí, ve svém okolí, třeba doma ve své domácnosti. V každém případě je to doba příprav a doba očekávání.

David Hertl, moderátor: Je vůbec možné v dnešní době, v onom čtyřtýdenním období před Vánocemi dojít k tomu ztišení?

Jan Baxant, dvacátý litoměřický biskup: Určitě ano, je, je to možné, protože člověk je uzpůsoben tak, že vnímá hodnotu ticha a má už zkušenost, že ztišení člověku prospívá. Chápu, že je to někdy složité a náročné se toho ticha dobrat, to ztišení nějak zakusit, ale možná, že je to také tím, že v nás samých někdy je moc hluku, ale pokud se přičiníme o to, aby v nás, v naší duši a v našem srdci byl pokoj, pokoj Boží, tak určitě potom také bude ticho, ztišení, pokoj, klid i z nás vyzařovat.

David Hertl, moderátor: Mimochodem, jak biskup hledá čas a prostor pro adventní rozjímání? Nemáte té práce taky teď o něco víc?

Jan Baxant, dvacátý litoměřický biskup: Té práce je pořád dost, bohudíky, to je dobře, že je práce. Já mám takové pravidlo, že ať je doba adventní nebo svatopostní nebo velikonoční, prostě každý den mám vyhrazen čas pro to ztišení, pro modlitbu, pro rozhovor a kontakt s pánem Bohem a jak mně dala životní zkušenost, tento čas nemohu volit během dne, proto ten čas zklidnění a modlitby hledám brzy ráno, kdy ještě nedrnčí telefony, neozývá se mobil, ještě je všude ticho, klid, takže brzy ráno. Proto raději dřív vstávám, abych měl minimálně tu hodinu každý den na modlitbu.

David Hertl, moderátor: Už víte, kde budete o Vánocích?

Jan Baxant, dvacátý litoměřický biskup: Tady, doma. Já jsem doma tady, takže jsem tady a budu tady a budu v Litoměřicích.

David Hertl, moderátor: Promýšlíte si už nějakou promluvu nebo kázání na vánoční svátky? Už víte, co zdůrazníte?

Jan Baxant, dvacátý litoměřický biskup: Ještě nevím přesně, co zdůrazním, pochopitelně budu se držet těch biblických textů, no a samozřejmě už o tom delší dobu přemýšlím, protože to nejde tak ze dne na den. Když člověk zvlášť mluví velmi často, tak musím se taky delší dobu na ty jednotlivé řeči připravovat, tak i na ta kázání se už i teď připravuji.

David Hertl, moderátor: Pane biskupe, kdo nosí dárky?

Jan Baxant, dvacátý litoměřický biskup: Dárky nosí dobří lidé, kteří jsou posly dobrého Boha.

David Hertl, moderátor: Říká na závěr dnešního dopoledního Hosta na severu náš host, litoměřický biskup Jan Baxant. Děkuji vám za váš čas a těším se zase někdy na slyšenou.

Jan Baxant, dvacátý litoměřický biskup: Já děkuji a taky na slyšenou.

David Hertl, moderátor: Od mikrofonu se loučí a k poslechu dalších pořadů Českého rozhlasu Sever vás zve David Hertl.