Vlastimil Dohnal - biopotraviny

Ty totiž vzhledem k poměru ke své váze snědí hodně jídla a tím pádem i hodně pesticidů z konvečního ovoce a zeleniny. Biohospodaření má přitom význam i z hlediska šetrného vztahu k přírodě.

Poslechněte si celý rozhovor z přiloženého audiozáznamu... Pohodu u poslechu Vám přeje Český rozhlas Sever!

Níže naleznete i přepis celého rozhovoru...

Eva Bucharová, moderátorka: Víte, co mi přijde někdy, když jím biomaso, třeba hovězí, tak mi přijde to maso, ta chuť ta výrazná, že si až říkám, že to normálně nemusí třeba lidem chutnat, že mi už jsme zapomněli na tu pravou chuť masa, že to je třeba ta výrazné to hovězí, že to je až nepříjemné.

Vlastimil Dohnal, chemik: Ono je to prakticky se všemi potravinami.

Eva Bucharová, moderátorka: Ano, třeba i s mlékem.

Vlastimil Dohnal, chemik: Máte mléko, česnek třeba. Já jsme měl pocit, že mi ochrnuly chuťové buňky.

Eva Bucharová, moderátorka: Jak to?

Vlastimil Dohnal, chemik: Já jsme byl zvyklý, když jsem byl malý, tak rodiče dělali topinky a brambory s česnekem a to byl česnek, kdy nám vyhrkly slzy. Pak, když jsem si začal vařit sám, tak jsme zjistil, že toho česneku tam můžu dát celou palici a vůbec nic necítím.

Eva Bucharová, moderátorka: Nic necítíte?

Vlastimil Dohnal, chemik: Až pak jsem zjistil, že existuje i český česnek a začal jsem jej cíleně vyhledávat a nyní se vracím jako kdyby do dětství s chutěmi a zase u té česnečky brečím. To je u všeho, my už nevíme pomalu, jak chutná ten originální produkt, jak chutná to mléko.

Eva Bucharová, moderátorka: Víte, on to má zákazník těžké, protože i když potom jde na farmářský trh nebo někam na tržnici a hledá tento český česnek, dejme tomu, když jsme u česneku, tak nakonec narazí na prodejce, který vydává ten česnek za český, za drahé peníze, ale je to podvodník.

Vlastimil Dohnal, chemik: U toho česneku tam se to dá alespoň poznat tím, že si k tomu člověk přivoní a ten český by měl intenzivně vonět. Samozřejmě ti pěstitelé vědí, která odrůda to je, že se na ten česnek podívají a vidí, co to je za odrůdu a vidí, jestli je česká nebo není.

Eva Bucharová, moderátorka: A vy doma vaříte?

Vlastimil Dohnal, chemik: Vařím doma.

Eva Bucharová, moderátorka: A nakupujete?

Vlastimil Dohnal, chemik: Nakupuji.

Eva Bucharová, moderátorka: Tak nám řekněte třeba, kdyby jste šel dneska nakoupit suroviny na oběd nebo na večeři a chtěl byste, aby to byl zdravé, tak co nakoupíte? Kam půjdete? Jak budete vybírat? Nejdříve si musíte vymyslet to jídlo, co uvaříte.

Vlastimil Dohnal, chemik: Například můžeme udělat rybu s bulgurem. Bulgur, to jsou vlastně....

Eva Bucharová, moderátorka: Je to z Bulharska?

Vlastimil Dohnal, chemik: Ne, ne, je to pšenice, svým způsobem zpracovaná, nasekaná na malý kousky, uvaří se to. To je totiž velmi rychlé jídlo, to se uvaří za 5 za 8 minut, takže člověk přijde domů, vezme sáček toho bulguru, 8 minut to povaří a má připravený ten bulgur jako kdyby přílohu a k tomu třeba rybu. Ideální je chlazená ryba, protože ty mražené ryby většinou mají hodně glazury, ještě jsou často napíchány fosfáty, aby držely vodu, takže ideální je chlazená, buďto čerstvá ryba nebo chlazená ryba.

Eva Bucharová, moderátorka: Jakou tedy koupíme,

Vlastimil Dohnal, chemik: Já bych zůstal u těch českých.

Eva Bucharová, moderátorka: Kapra?

Vlastimil Dohnal, chemik: Já preferuji pstruha, takže pstruha, toho můžeme udělat třeba s rozmarýnem.

Eva Bucharová, moderátorka: Na másle?

Vlastimil Dohnal, chemik: Na másle.

Eva Bucharová, moderátorka: Nebo na oleji?

Vlastimil Dohnal, chemik: Na másle, to máslo dá té rybě mnohem lepší chuť a pokud někdo má problémy s máslem, že se mu zdá,. Že máslo není dobré, kolik toho másla tam dává 10 gramů, 5 gramů, takže pokud ten člověk nemá nějaký odpor k máslu, tak si i pochutná.

Eva Bucharová, moderátorka: Děkujeme za recept, za návštěvu a dobrou chuť.

Vlastimil Dohnal, chemik: Dobrou chuť.
písnička

Eva Bucharová, moderátorka: Na návštěvě tady u nás na Českém rozhlase Sever je dnes pan Vlastimil Dohnal. Dobrý den.

Vlastimil Dohnal, chemik: Dobrý den.

Eva Bucharová, moderátorka: Kterého z nám už z dřívějška jako chemika tady z Ústí nad Labem z univerzity, ale je také výživovým poradcem, to jsem nevěděla, že spolu s manželkou radíte lidem, jak se zdravě stravovat, jak zdravě jíst a my jsme si dnes vybrali téma biopotraviny, na toto téma také přednášíte a já jsme nedávno dostala, nedávno, je to tak tři dny nazpátek jsem dostala od kolegyně Slávky Brádlové takové krásné červené jablíčko z její zahrady a říkala mi, to je bio. Neměla na tom tu žádnou značku s těmi zelenými proužky, ale říkala, že je to bio, protože ona na zahradě ničím nehnojí a ničím ty stromy nestříká, a tak jako to jablíčko bylo bio podle ní. Myslíte si, že bylo bio?

Vlastimil Dohnal, chemik: Co se týče té kvality toho jablíčka, tak určitě bylo bio, ale pokud by ho chtěla vydávat jako bio, tak by musela být zaregistrovaná na ministerstvu zemědělství jako ekologický zemědělec a její produkce by byla hlídána potom kontrolními organizacemi.

Eva Bucharová, moderátorka: Tak, to je pravda, Slávka registrovaná nikde není, žádnou značku nemá, ale možná teď někdo, kdo nás poslouchá, ti bystří posluchači, takoví ti pozorní spotřebitelé a nakupující si řeknou, no jo, tak sice to nehnojí, nestříká, ale co ty deště? Co ty kyselé deště? To na to prší, na tu jabloň. Je vůbec dneska něco bio? Ten déšť neovlivníme.

Vlastimil Dohnal, chemik: Certifikace bio, tam se počítá s tím, že na to budou pršet ty kyselé deště, že i ta půda může obsahovat ještě nějaké zbytky pesticidů nebo těch umělých hnojiv. S těmito látkami se počítá, takže je to bio. Co se týče ovoce, zeleniny, u toho ovoce, zeleniny. U toho ovoce, tam je výhoda, že to ovoce má takovou voskovitou slupku, takže spousta z toho spadu, z té atmosféry zůstává na té voskovité slupce a dá se to umýt, nejde to dovnitř do toho jablka nebo do té hrušky.

Eva Bucharová, moderátorka: Stačí to skutečně umýt nebo je lepší to jablíčko okrouhat tu slupku?

Vlastimil Dohnal, chemik: V té slupce je zase na druhou stranu spousta nám prospěšných látek, jsou tam různé minerály, jsou tam i vitamíny, takže se zbavíte i tohoto.

Eva Bucharová, moderátorka: No právě, tak co je teď lepší pro to zdraví? Se slupkou nebo bez slupky?

Vlastimil Dohnal, chemik: Já bych řekl, že se slupkou,ale pořádně to jablko umýt.

Eva Bucharová, moderátorka: Dobře, tak pořádně jablko umyjme.

Vlastimil Dohnal, chemik: Sice ta jablka nebo to ovoce není jedno jako druhé, může mít nějaké vady na kráse, ale zase je to vyváženo tím, že se to nestříká, že je to méně pesticidů, a to je třeba podstatné pro děti. Takže, děti rostou rychle a mají velký příjem potravy na kilogram své hmotnosti. Když by jedli kontaminované potraviny, tak samozřejmě i těch kontaminantů sní více.

Eva Bucharová, moderátorka: Já jsme mluvila s jedním česáčem jablek, který byl v zahraničí, někde v Itálii byl na brigádě a říkal, že neuvěřitelné věci se dějí s těmi jablky, že oni skutečně kvanta té chemie a těch postřiků na ta jablka stříkají, aby ta jablka skutečně byla bez poskvrnky, aby tak se dostala až na ten trh, dejme tomu český trh, aby tedy krásně vypadala, aby vydržela převoz, aby vydržela to skladování, aby vydržela tu dalekou cestu až k tomu spotřebiteli. Co v tom jablku je? Přijde mi, že tam musí být strašně moc chemie.

Vlastimil Dohnal, chemik: Při produkci toho jablka, pokud se stříká, tak se stříká osm až dvanáctkrát za dobu růstu toho jablka, takže tam můžete najít až 12 různých pesticidů.

Eva Bucharová, moderátorka: Ale nejenom ve slupce, ale určitě i uvnitř?

Vlastimil Dohnal, chemik: Ty látky mají také nějakou životnost, za nějakou dobu se rozpadnou, takže u každého postřiku je takzvaná ochranná lhůta, kdy se to jablko může konzumovat, takže když se to nastříká, je napsáno 14 dní ochranná lhůta, tak teprve za 14 dní by na tom jablku mělo být zanedbatelné množství toho pesticidu, toho postřiku.

Eva Bucharová, moderátorka: Takže, když říkáte, že se to vypaří z těch jablek, že se to rozloží, tak nemusíme být zase tak vystrašení z toho, že to ovoce je plné chemie?

Vlastimil Dohnal, chemik: No tak, bylo by lepší bez té chemie, samozřejmě.

Eva Bucharová, moderátorka: Když se vrátíme zpátky k našemu tématu, tak mám teď v obchodě před sebou dvě jablka, jedno má takovou tu krásnou nálepku, tu pruhovanou zebru, to je to biojablko, a druhé je ale mnohem hezčí, to jablko, nemá tuhle tu značku a teď skutečně hodně udělám pro své zdraví, když si koupím to biojablko? Skutečně je mezi tím takový rozdíl? Už o tom lidé začínají pochybovat, že to se jen tak říká, že to není tak žhavé.

Vlastimil Dohnal, chemik: To množství pesticidů, které jsou na tom jednom jablku, zase není tak významné, ale to biozemědělství nebo to ekologické zemědělství má ještě další aspekt, který se málo propaguje, ale to je ohleduplnost k přírodě, protože to není pouze o tom, že se nestříká, ale o tom, že ten zemědělec se chová k té přírodě mnohem šetrněji, používá vlastní zdroje, nějaký ten hnůj, je to energeticky méně náročnější, ale naopak je to zase náročnější na tu lidskou práci, proto je to dražší. Je to o postoji zákazníka k té přírodě. Nejenom sám k sobě si vybírá kvalitnější potraviny, ale i to, že pečuje o životní prostředí. Je ale pravda, že ne všichni mohou jíst biopotraviny.

Eva Bucharová, moderátorka: Proč?

Vlastimil Dohnal, chemik: Produkce biopotravin v české republice nebo její podíl na celkové spotřebě potraviny, asi necelé procento a ekologické zemědělství zabírá kolem 15 procent půdy. Takže, když se to spočítá, tak nás ekologické zemědělství nemůže uživit. Samozřejmě, ta rozloha je dána hlavně tím, že se lidé věnují spíše chovu zvířat než pěstování, ale i tak ty výnosy jsou nižší než u těch konvenčních zdrojů.

Eva Bucharová, moderátorka: A vy si myslíte, že ten zájem ze strany spotřebitelů by byl třeba vyšší, kdyby více lidí se věnovalo tomu ekologickému hospodaření?

Vlastimil Dohnal, chemik: Já si myslím, dnes se lidé dívají hlavně na cenu, ty biopotraviny jsou dražší, tedy naše konvenční. U nás je to všechno o ceně. Osobně, až budu mít děti, tak jim budu kupovat to bio, ale díky tomu, že vlastně děti jsou více ohrožené než dospělí lidé, ony nemají ani dostatečně vyvinutý enzymatický systém, který by dokázal eliminovat ty toxické látky, takže pro ty děti by to podle mého názoru mělo význam a pro dospělého to už je potom o tom, jak se staví k té přírodě, jaké má finanční možnosti.
písnička

Eva Bucharová, moderátorka: S panem Vlastimilem Dohnalem, který je dnes hostem na Českém rozhlase Sever teď vyrážíme na nákupy. Co všechno na našem trhu, v našich obchodech českých můžeme nakoupit a aby to mělo tu značku bio.

Vlastimil Dohnal, chemik: Ovoce, zelenina a můžeme nakoupit i maso, kávu nebo čaj.

Eva Bucharová, moderátorka: To jsme si všimla, že jsou značky bio i na kávě a na čaji a říkala jsem si, jak to v té daleké zemi, někde v Číně, kde se pěstuje čaj nebo káva se tam pěstuje, jak tam hospodaří biozemědělci?

Vlastimil Dohnal, chemik: Oni tam hospodaří biozemědělci nebo ekologičtí zemědělci, ale vyprodukují právě ty biosuroviny, které se pak tady zpracovávají a na tom obalu je uvedena třeba ta česká zebra a je tam vlastně uveden ten zpracovatel. Biopotraviny mají totiž jednu výhodu oproti konvenčním potravinám, zatímco když si jdete koupit konvenční potravinu, je tam napsáno vyrobeno v EU a teď nevíte, jestli je to ze Španělska nebo z Norska nebo z Itálie nebo z nějaké jiné země, zatímco u toho ekologického zemědělství, tak je vždy uvedena kontrolní organizace, která to kontroluje, je tam tedy ta zebra a je tam uveden výrobce, respektive zpracovatel, který to vlastně finalizoval ten výrobek. Takže, tady máte přehled, odkud přesně ta potravina pochází.

Eva Bucharová, moderátorka: Teď už jsme tedy na těch nákupech, jsou i jiné značky, než ta zelenobílá zebra? Viděla jsme i jiné značky?

Vlastimil Dohnal, chemik: Jsou i jiné značky. Většina států má svou vlastní národní značku a potom Evropská unie má značku, je to takový zelený list, je to zelený obdélník a tam jsou bílé hvězdičky ve tvaru listu.

Eva Bucharová, moderátorka: Aha.

Vlastimil Dohnal, chemik: Co se týče potravin, tak ještě populární jsou teď fair-trade potraviny, to jsou potraviny, kdy ten zemědělec dostává za tu výrobu, za tu produkci slušně zaplaceno, že tam nejsou na těch plantážích vykořisťovány děti, které pracují jenom za jídlo a za nocleh. Tam zase platíte za to, že ten zemědělec opravdu dostává zaplaceno.

Eva Bucharová, moderátorka: Víte, ono v tom obchodě člověk, aby opravdu tam strávil hodiny a hodiny. Ne, že by byl nějaký fanatický nakupující, ale než si přečteme všechny ty značky, všechno to bio a teď regionální výrobce, Klasa, aby ten náš nákup byl kvalitní a zdravý, tak než si to všechno pročteme, to také zabere spoustu času. Člověk už si to ani nepamatuje, ty značky všechny.

Vlastimil Dohnal, chemik: Těch značek je mnoho, už v tom začíná být pomalu zmatek. Je hezké, že podporujeme regionální výrobce, ale tam už se nejedná o to, že jsou to biopotraviny, ale že jsou to kvalitní potraviny.

Eva Bucharová, moderátorka: No, ale my máme dnes téma biopotraviny, takže se ještě zeptám, chutnají jinak?

Vlastimil Dohnal, chemik: Já jsme taky vědec, takže my se na ty věci díváme i vědecky. Ukázalo se, že vlastně biopotraviny jako takové za prvé chutnají lépe, lépe voní, mají vlastně lepší senzorické vlastnosti. U biopotravin dokonce je i delší skladovací doba, že se dají déle skladovat, že se pomaleji kazí.

Eva Bucharová, moderátorka: Biopotraviny?

Vlastimil Dohnal, chemik: Biopotraviny.

Eva Bucharová, moderátorka: A já bych řekla, že je to přesně naopak.

Vlastimil Dohnal, chemik: Právě, že ony musí v té přírodě bojovat proti těm škůdcům vlastními silami,. Tak ony jsou na to vybaveny a tím pádem dokáží přežít i v té naší spíži nebo ledničce delší dobu, zatímco ty hýčkané konvenční potraviny ty spoléhají pouze na ty pesticidy a jsou méně odolné.