V šnekárně na Šluknovsku se hlemýždí tempo práce nenosí

Ve studené kachlíčkované místnosti sedí u stolů ženy v teplých svetrech, přes které si na celou směnu oblékají bílé pláště. Do ruky berou vyprané ulity s uvařeným hlemýždím masem a schránku utěsňují bylinkovým máslem. Tuto práci dělá od patnácti let i Dana Gorlová. Poslední dobou se moc příjemně necítí. Nelíbí se jí, že se na ni poslední dobou lidé dívají "skrz prsty". Přitom řádně pracuje a její děti poctivě chodí do školy.

Dana má dvě děti, manžel pracuje jako zedník a v Dolním Podluží žijí léta. Normálně jako ostatní kolegové v práci. Teď na podzim pracují v tzv. šnekárně už jenom stálí zaměstnanci, na jaře v sezóně je ale o brigádníky nouze.

Ředitel továrny Ondřej Vyhnálek se proto čím dál častěji obrací na pracovní agentury a to i z toho důvodu, že potřebuje především ženy na přesnou a jednotvárnou práci. To chlapi nevydrží. Jenže na Úřadu práce takový požadavek zveřejnit nesmí, to už je diskriminace pohlaví. Takže výběr je těžký.

Ze Šluknovska hlásí úřady 17ti procentní nezaměstnanost. Průměrný měsíční plat ve šnekárně se pohybuje od 10 do 12 tisíc korun hrubého. A hlemýždí tempo se tam nenosí.