Bojuje se zdravotním postižením a přitom pomáhá ostatním. Proto získal Křesadlo

„Křesadlo je doma, byl jsem jediný muž mezi oceněnými. Jinou cenu než přátelství a dobrý pocit za to jinak nedostanu, to je odměna dostatečná,“ komentuje získání ocenění pro pomáhající dobrovolníky Tomáš Voříšek.

Pomáhat začal už v roce 2008, to mu bylo teprve 18 let. „Pomáhám klukům, aby se dostali tady na ty stroje, přidávám jim zátěž…“ usmívá se dobře naladěný mladík. Společnost v posilovně mu právě dělají dva z jeho kamarádů, z nichž jeden, Vladimír Krajíček, ho na cenu křesadlo nominoval.

„Díky Tomášovi jsme spoustu těch tréninků nemuseli zrušit, protože ostatní ti mládežníci mají třeba už svou práci, rodiny a nemohou se nám každý týden věnovat, zatím co Tomáš se nám věnuje skoro pokaždé,“ shrnuje Krajíček.

„Je to příležitost jezdit si zasportovat mezi kamarády. Sedět slepý sám doma, to je k ničemu. Takhle se sportovně vyžijeme –– právě díky kamarádům, jako je Tomáš. Bez jeho očí se neobejdeme,“ dodává Oldřich Mach.

„To, že pomáhám druhým, mi pomáhá. Dává mi to pocit vlastní důležitosti a vím, že můžu dělat to, co chci, jen musím překonat vlastní limity,“ uzavírá Tomáš Voříšek a dodává: „Kdyby se někdo chtěl mezi nás přidat, vytvoříme mu partu. Může s námi chodit i na výlety, protože to není jen o posilovně. Aktivit je hromada…“