Cyklista Jiří Ježek se rozloučil s kariérou. Jak říká, s úsměvem a v pravý čas

„Odcházím s úsměvem a myslím, že v pravý čas,“ řekl Radiožurnálu Jiří Ježek, když se definitivně rozloučil s kariérou. „Strašně vám děkuju, že jste dneska přišli a byli jste celou dobu s námi. Budeme tu dál a doufám, že krásné chvíle, které jsme zažívali v cyklistické kariéře, budeme zažívat i bez ní,“ loučil se dojatý cyklista za zvuku cyklistických zvonků.

Nejúspěšnější český paralympijský sportovce se loučil na závodech v Plzni a Praze. Na svém posledním velkém závodě, mistrovství světa, skončil šestý. A nebyla to poslední šestka spojená s rozlučkou.

„I ta poslední rozlučka je na Praze 6, takže to tak asi mělo být. Tenhle prostor je obřadní síň Prahy 6 a se Soňou jsme se tu před 17 lety brali. Je tu galerie napadlo nás tu udělat výstavku fotografií a jsou tu věci, co ke mně patří,“ vysvětlil v galerii Skleňák. Nedaleko navíc s manželkou bydlí.

Největší radost v kariéře mi udělaly úspěchy, jak šest zlatých paralympijských medailích, tak to, že jsem navzdory hendikepu mohl závodit s nejlepšími profesionály. Další krásná věc je, že jsem mohl jet etapu na Tour de France.

Návštěvníci rozlučky si tak mohli prohlédnout třeba běžeckou protézu nebo kolo, které k Jiřímu Ježkovi patří. Teď už ho ale na vrcholové úrovni potřebovat nebude. Kariéru končí prý definitivně, o medaile už bojovat nebude.

"Největší radost v kariéře mi udělaly úspěchy, jak šest zlatých paralympijských medailích, tak to, že jsem navzdory hendikepu mohl závodit s nejlepšími profesionály. Další krásná věc je, že jsem mohl jet etapu na Tour de France,“ vzpomíná na vrcholy 17 let ve vrcholové cyklistice.

„Když to zaobalím, tak nejhezčí pocit je, že jsem mohl vzorem třeba začínajícím sportovcům nebo lidem, kteří mají podobný hendikep jako já. Třeba se s ním sžívají a já jsem mohl být světlem na konci tunelu,“ přemýšlí.

Sport ale přináší i těžké chvíle. V roce 2014 ho lékaři po těžkém pádu ve Spojených státech uvedli do umělého spánku.

„I tenhle úraz mi v jedné věci strašně ulehčil kariéru. Do té doby jsem pořád vyhrával a úraz v Greenville tuhle šňůru násilně přetrhl. Potom jsem zjistil, že mě lidi mají rádi pořád, možná ještě o to víc. Pro ně jsem se chtěl vrátit. Jsem vděčný, že jsem se dokázal vrátit a užít si konec kariéry aktivně,“ vzpomíná nyní už bývalý závodník Jiří Ježek.