Divadelní spolek Činoherák Ústí uvede hru podle románu ostravského spisovatele Jana Balabána

„Táta umřel, věděla jsem to. Nikdo mi nemusel volat a ani nemohl. Mobily už byly vypnuté. Věděla jsem to úplně jistě, protože jsme vždycky byli a dosud jsme spojeni tou nití,“ zní z jeviště hlas herečky Anny Fišerové.

„Nicméně pod jednoduchým příběhem o smrti otce je naopak obrovská touha žít, o tom, co život je, jak my ho vidíme. Jak je nemožné poskládat příběh toho, kdo umřel. Pro nás je to meditativní příběh o smyslu života, bytí, o tom, co po člověku zůstane,“ naráží režisér Filip Nuckolls na situaci, kdy se do vzpomínek tří sourozenců mísí obvinění bývalého otcova přítele. Podle něj měl lékař za normalizace některé pacienty zvýhodňovat a kvůli tomu někteří zemřeli.

„Je to obrovská textová kláda, těžkého textu na naučení. V momentě, kdy jsem se ho naučil, tak se mi v tom existuje svobodně,“ přiznává náročnost své role Kryštof Rímský, jeden ze tří herců, kteří kromě sourozenců ztvárňují i několik dalších postav.

Divadelní hra Zeptej se táty|foto: Miroslav Rosendorf

Anna Fišerová má textu méně, neznamená to ale, že by to pro ni bylo o to lehčí. „Jsou tam nádherné obrazy, které když se tím člověk probírá, tak jsou to otázky, které mu pořád běží v hlavě. Existenciální. A to mě baví.“

Smrt a vyrovnávání se s ní může být v předvánočním čase pro leckoho těžké téma. Dramaturg Vladimír Čepek to ale vidí trochu jinak.

„Je to v té lince, když jsme uváděli 32 hod. mezi psem a vlkem nebo Kde život náš je v půli se svou poutí, že je to podobné. Ale ty věci, které zpracovávány nejsou tím politickým zatížením. Tohle je obecné téma, se kterým se potkává každý. V tomhle a v té určité lehkosti a hravosti, kterou tomu zároveň chceme dát, tak by to mohlo být přístupné pro každého.“

Páteční premiéra v Hraničáři je už vyprodaná. Repríza bude v sobotu 27. prosince - na tu ještě lístky jsou.