Počet vykázání z bytu kvůli domácímu násilí roste. Po Praze je nejohroženější Ústecký kraj

Možnost zbavit se na několik dní svého partnera a rozmyslet si, co dál, dostalo skoro 1400 obětí psychického nebo fyzického týrání. Pomohlo to ale jen zlomku.

Klasickým případem domácího násilí je i příběh paní Petry.

„Ze začátku byl v pohodě, začalo to až s druhým dítětem. Potřeboval si vybít vztek. Nejdřív na mně a pak na dětech.“

Paní Petra také přiznává, že kdyby její manžel nesáhl na děti, žila by ve vztahu s násilníkem dodnes.

„Je to tím, že ta žena ztratí sebevědomí. Myslí si, že je k ničemu, že není pro ostatní důležitá. Řeší, co by dělala a kdo by jí chtěl…“

A co si myslí o možnosti zavolat policii, která by vykázala muže na 10 dní z bytu?

„Myslím si, že to nepomůže, že se vrátí akorát vytočený, co jsem si to dovolila a dostanu znova.“

Petra zažila tahání za vlasy po zemi, dušení polštářem i kopání do břicha. Všechno vygradovalo tím, když jí manžel bodl nožem. Teprve pak dostala sílu se od něj ze dne na den odstěhovat. Sbalila věci, děti a dnes žije se svým novým manželem na druhém konci města.

Jen na Děčínsku za loňský rok proběhlo 24 vykázání z bytu. Počet vykázání pro podezření z domácího násilí je v Ústeckém kraji jeden z největších v republice. Hůř je na tom jen Praha. Zatímco v roce 2007 muselo svůj byt alespoň na nějakou dobu opustit 862 lidí, v loňském roce už to bylo 1374.