Téměř polovina lidí, evidovaných na úřadech práce, nechce podle úředníků i zaměstnavatelů pracovat

„Máme dost nabídek na uklízečky, pomocné kuchaře, montážní dělnice, ale bohužel ta motivace je tam trošku nižší. Státní dávky mnohdy převyšují tou svou hodnotou tu cenu té práce,“ popisuje ředitelka Úřadu práce v Chomutově Dagmar Vlčková důvod, proč je procento nezaměstnaných vyšší, než procento lidí, kteří skutečně nemohou najít práci.

Lidem se pracovat někdy nevyplatí

A není se co divit, pracovat se totiž ne vždy vyplatí. „Uklízečka dostala 10.000 čistého za měsíc a pokud je to žena, která má doma třeba tři děti, tak oni mohou být na 20.000 na dávkách, v té práci dostane 10.000.“

Další příklad čtyřčlenné rodiny popisuje Miroslava Pelikánová z úřadu práce v Žatci. Muž si našel práci za základní mzdu. Jeho ženě následně klesly sociální dávky. Rozpočet rodiny byl v době, kdy muž nepracoval, o zhruba 1600 korun vyšší. A to nepočítáme náklady na dojíždění do práce: „On nastoupil do zaměstnání a neměli takovou výši sociálních dávek. Takže pak je to irelevantní, jak to s nimi řešit, s těmi uchazeči, když vám přijdou říct, že nechtějí, protože na sociálních dávkách je jim lépe.“

A kolik takových lidí z celkového počtu v evidenci úřadů práce je? Odhad ve všech okresech je podobný. Čtyřicet až padesát procent.

Lidé, kteří skutečně chtějí pracovat, nechodí na úřady práce. Tvrdí to Miloš Kubelík, generální ředitel českého zastoupení firmy Aisan, která sídlí v průmyslové zóně v Lounech.

„Většina lidí, kteří chtějí pracovat, tak už na těch úřadech nejsou a jsou na těch průmyslových zónách, protože co vím, tak všechny firmy shání lidi a z toho vyplívá, že těch lidí už moc na úřadech práce nebude, kteří chtějí pracovat.“

Zaměstnat lidi v průmyslových zónách je problém

Podle Miloše Kubelíka tak není vhodné zakládat a plnit další průmyslové zóny. Naplní je totiž cizinci, kteří tam dostanou práci zprostředkovanou přes pracovní agentury. V Ústeckém kraji už totiž pracovní síly podle Miloše Kubelíka došly.

„Trochu mi chybí logika v tomto konceptu vytvářet nové průmyslové zóny, protože ani už na těch operátorských pozicích ani na těch technických pozicích ty průmyslové zóny nenaplníte.“

Svědčí o tom i fakt, že ještě před dvěma lety se na operátorské pozice dostali lidé vyučení anebo s praxí. Dnes už firmy berou na stejné pozice lidi se základním vzděláním, které sami zaškolí.

Další problém je v dojíždění za prací, popisuje ředitel úřadu práce v Lounech Vratislav Pražák: „Pociťujeme nechuť lidí za prací dojíždět. Některým se zase nevyplatí pracovat za minimální nebo nízkou mzdu.“

Procento nezaměstnanosti je proto jen velmi málo vypovídající, protože zahrnuje i ty, kteří zkrátka pracovat nechtějí i když mohou.

Personalisté a úředníci z úřadů práce se také shodují na tom, že není možné čekat výrazný pokles nezaměstnanosti v kraji s příchodem velkých investorů. Ti totiž zaměstnají odborníky, které získají odjinud, dále cizince, které doporučí za minimální mzdy pracovní agentury a pak lidi z místních pracovních úřadů, kteří chtějí pracovat. Těch je ale podle odborníků málo.