Ústecký kraj: Přibývá žáků, kteří potřebují k výuce asistenta

15. květen 2017

V Ústeckém kraji každoročně stoupá počet sociálně nebo zdravotně znevýhodněných žáků, kteří jsou začlenění do výuky s ostatními dětmi. Vyplývá to z materiálů Krajského úřadu. Loni to bylo víc než 4 000 žáků. Tzv. inkluze vyžaduje stále větší počet asistentů, kteří tráví se svěřenými žáky celý čas vyučování. Asistentů je ale málo. Finančně hůře ohodnocená práce je totiž velmi psychicky a časově náročná.

„Inkluze je společné vzdělávání a začleňování dětí, které se dřív s ostatními nevzdělávaly,“ vysvětluje velmi jednoduše, co je to inkluze, ředitelka ZŠ Ruská v Litvínově Pavla Tomášová.

S inkluzí má bohaté, zhruba desetileté zkušenosti. Na škole pracuje celkem 19 asistentů, kteří se o děti starají během výuky i přestávek.

Jak ale sama říká, začleňování dětí s různým hendikepem má své hranice: „Postupně narážíme na to, že to pro všechny vhodné není – jsou určité typy postižení, na které nemáme kapacity. Týká se to hlavně poruch chování. Poruchy autistického spektra jsou pro nás velmi složité.“

Velké nároky kladou taková postižení hlavně na asistenty žáků. Podle Pavly Tomášové jde o práci časově a hlavně psychicky velmi náročnou a najít dobrého asistenta je velmi těžké: „Většinou jsou to důchodkyně, s těmi máme velmi dobrou zkušenost, jsou to často bývalé učitelky v mateřských školách. Pak to jsou paní, které nikdy ve školství nepracovaly, musí absolvovat kurz pro asistenty, ale přesto nemají o školství žádné ponětí. Tam to trvá o trošku déle i než se zapracují.“

Asistenti ve třídách pomáhají učiteli. Vedou přitom děti k samostatnosti

Velmi náročná je spolupráce mezi asistenty a učitelem v jedné třídě. Učitel musí s asistenty dětí společně plánovat výuku, brát na ně zřetel.

Učitelka 4. třídy Jaromíra Kovačová má ve své třídě dva asistenty, po počátečním vzájemném zvykání si už ale bez nic neumí výuku představit: „Pracujeme společně tři – učitelka a dvě asistentky, a souhra je to výborná. Jedna asistentka se věnuje jednomu žáčkovi a druhá, která má na starosti dítě s tělesným postižením, stihne ještě pomoci dalším dětem.“

Renata Hoblíková je asistentkou hned několika dětí. Vysvětluje, jaká je v hodinách výuky její role: „Vybízím je k tomu, aby se všichni snažili pracovat samostatně. Mým úkolem není, abych jim říkala, jak co mají vyplnit a nějakým způsobem je k tomu navést. Tzn., že jim připomenu nějaká pravidla, nějaké zásady, které jim pomohou k tomu, aby se k tomu dostali. Základ je, že to musí mít sami v hlavě, musí to umět a já jim jen připomenu, jak se k tomu dopracovat.“

V minulém školním roce pracovalo na školách v Ústeckém kraji téměř 800 asistentů, kteří se starali o více než 4 000 žáků.

autor: Jan Beneš
Spustit audio