Vzpomínky české zdravotnice: V terezínském ghettu jsme bojovali s epidemií skvrnitého tyfu

Do terezínského ghetta a koncentračního tábora na Malé pevnosti, které opouštěli Němci, přijeli první čeští zdravotníci. Poslal je tam Červený kříž. Ve městě vypukla epidemie skvrnitého tyfu a byla tam zapotřebí každá ošetřovatelská ruka.

Pomoc nabídla tehdy 22letá Marie Zetková, která na květen 1945 v terezínském špitále nikdy nezapomene.

„Byl to velký barák, kde byly předtím stáje a ty byly přestavěné na sály s pokoji. A byli tam samí Židé, až na jednoho Čecha a jednoho Sověta. Ve stavu byli různém, někteří byli vychrtlí na kost,“ vzpomíná dnes 92letá paní Marie, která později vyvdala příjmení Bernáthová.

Čtěte také

Tábor byl podle historika Jiřího Plachého přeplněný, skončila v něm totiž řada evakuačních transportů.

„Před postupující frontou Němci transportovali část vězňů z koncentračních táborů na východě - tito vězni přicházeli i do Terezína, ten byl přelidněný, ale přicházeli tam další a další, takže vypukla epidemie.“

Většina bývalých utlačovatelů z řad Němců utekla. Těm, kterým se to nepodařilo, zůstali v táboře na práci.

V táboře nebyl podle paní Marie na začátku května dostatek jídla, přesto byli bývalí vězni neuvěřitelně solidární a nechávali na stolcích jídlo i pro Němce.

„Oni se dělili s Němci, které tam posílalo vedení tábora na úklid, a když jsme se nad tím pozastavili nebo jsme chtěli, aby to jídlo ze stolků zmizlo, tak jsme se jich ptali, proč jim dáváte, tak se na nás tak podívali a řekli: „My jsme ten hlad zažili, my víme, co je to hladovět. Když tady dělají, tak ať se alespoň najedí.“ Takže museli žít hrozně, když jim bylo líto Němců, kteří jim posluhovali ve špitálu.“

Čtěte také

Zdravotníci pracovali od rána do večera, byli velmi vyčerpaní. Paní Marie nezapomene nikdy na to, jak se jednou, možná z únavy, možná z nepozornosti spletla a umyla si obličej DDT.

„Dostali jsme dva dvoukilové pytlíky s bílým práškem, nepopsané. A řekli nám, toto je DDT a tamto mýdlový prášek. Jeden je na dezinfekci a druhým se myjte. Nevšimla jsem si, že je to nepopsané. A když jsme přišli tam, kde jsme spali, tak jsem nadávala, že to údajné mýdlo vůbec nepění, ani neštípe do očí. Takže jsme byli dobře dezinfikovaní tím DDT.“

Epidemie začala podle paní Marie ustupovat poté, co sovětská armádní zdravotní služba přesunula do Terezína polní nemocnice s mobilními laboratořemi, odvšivovacími stanicemi a koupelnami.

Celková bilance epidemie a dalších nakažlivých nemocí v Terezíně byla ale strašlivá. Zemřelo více než 1500 bývalých vězňů, ale taky desítky zdravotníků. Paní Marie vystudovala po válce medicínu a pomoci nemocným zasvětila celý život.