Na kolech do Švédska - 4. den - 23. června 2009

Stanislav Egreši a Jiří PilnajFoto: David Hertl

Ráno bylo nakonec příjemné: svítilo sluníčko, ale foukal ostrý vítr. Tedy - jak jinak - protivítr... Na cyklisty čekala cesta, která měla skončit původně až v přístavním městě Swinoujscie, ale okolnosti nakonec rozhodly jinak.

Cyklocestování po této části Polska vyžaduje dávku odvahy, trpělivosti a obezřetnosti. Stezky pro cyklisty zcela chybějí, takže jízda po hlavní silnici je do značné míry "zátěžovou" zkouškou. Řidiči jsou tady různí, od těch slušných, kteří se cyklistovi vyhnou velkým obloukem, až po řidiče kamionu, který Jirku Pilnaje předjížděl s asi třiceticentimetrovým odstupem, což není zrovna ideální.
Po hlavní silnici jsme přes město Gryfino sojeli až do Štětína. Projíždět podobně velká města na kole je jednodušší, než to dělat autem - zvlášť, pokud jste tady poprvé. Na kole můžete seskočit, zastavit se, poptat, případně projet historickým centrem nebo provést kolo pěší zónou. To autem nejde. Naše taktika byla ale překvapivě jednoduchá. Po pohledu na mapu jsme zjistili, že potřebujeme "jen" jen celým Štětínem rovně a na konci odbočit vlevo. Je to absurdní navigace, zvláště, když se uskutečňuje podle mapy v měřítku 1:275.000, ale překvapivě fungovala. Tedy alespoň pokud jde o doprovodné vozidlo. Skutečně jsem to projel s jediným špatným odbočením, ale hned jsem se vrátil a napravil to. Jirka a Standa to měli kupodivu s problémy, dorazili o něco později, ale nakonec jsme se všichni sešli na předměstí Štětína.
Následující kilometry už vedly po vedlejších silnicích a to byla zase radost pro cyklisty i pro mne. Byla to hezká, i když možná trochu fádní krajina, plná nekonečných hájů s borovicemi a břízami. A hlavně s velmi, velmi, velmi silným větrem. Odnášel suchou zeminu z polí a snad už foukal i písek od moře.
Po těchhle vedlejších cestách jsme se dostali až k hlavní silnici, která vede k přístavu Swinoujscie. Původní záměr dojet po této silnici do přístavu jsme opustili ve chvíli, kdy bylo zdálky jasné, jaký je na silnici provoz. Navíc tahle silnice prostě nemá alternativu v podobě nějakých souběžných vedlejších. Je to jediná cesta do Swinoujscie z celého Polska. Když jsme naložili kola do auta a vydali se posledních 28 kilometrů do přístavu po téhle rušné silnici, zjistili jsme navíc, že na ni koňské povozy, traktory a kola ani nesmějí. Haldu cyklistů jsme ale potkali - protože, jak řečeno, kdo tam má naplánovanou cestu, těžko pojede na kole jinudy.
Polsko není sice země protikladů, jak by možná někoho po letmém pohledu napadlo, ale přeci jen jakoby zde některé rozdíly byly ostřejší. Český venkov, řekněme vesnice někde v Českém středohoří, jsou taky občas oprýskané a neupravené, ale tady jakoby ta oprýskanost byla ještě větší. Když pak si pustíte polskou televizi a uvidíte krásné mladé moderátory, oblečené podle posledních trendů, a reklamy na zboží, jaké znáte i z naší televize, marně přemýšlíte, jestli jsou ty LCD televize pro vesničany, kteří ručně tahají celé pole ředkviček (což jsme tu viděli), vůbec srozumitelné...? Polský venkov, to jsou upravené a ozdobené kříže, prašné cesty, chlapi s lahví piva před obchodem, všudypřítomný prach, metrová tráva a kopřivy - a tu a tam také nějaký opravený dům.
V pondělí večer jsme zašli v městečku Hojna na večeři do pizzerie, pizza byla sice takový trochu "koláč" se sýrem - a pivo značky "Lech" Jirku a Standu zaskočilo poněkud "řídkou" chutí, ale najedli jsme se. Jen nás trochu zarazila neochotná obsluha, která přišla třikrát za celý večer a pro placení jsme si museli číšníka sami najít. Pozitivní je, že v restauraci ani třeba u benzínky neodmítli platbu v eurech, takže jsme nemuseli složitě odhadovat, kolik asi budeme potřebovat vyměnit zlotých... I když - i tenhle obchod má svá úskalí. Platbu samozřejmě přijmou, ale je to "jejich" kurz. Zatímco ve směnárně bychom za jedno euro dostali 4,50 zlotých, v restauraci i na benzínce se shodli na kurzu euro za čtyři zloté...
Cesta po Polsku je jinak zajímavá, je to pěkný kraj, a kdyby byl udržován jako třeba v sousedním Německu, určitě by to bylo pro turisty velké lákadlo. Ocenil jsem, že se tu ještě nenašli stejní tupci, jako u nás, a podél silnic jsou nekonečné aleje. Zatím tedy Poláky asi nenapadlo je kácet. Dávají před ně výstražné značky, ale jízda mezi stromy je krásná.
Do přístavu jsme nakonec odrazili před pátou a ukázalo se, že to byla dobrá volba, protože nastaly drobné komplikace s vouchery, které jsme v Praze dostali za platbu za lístky. Pracovnice rejdaře si musela platbu ověřovat až v Praze. Marně přemýšlím, kde by si ji ověřila, kdybychom přijeli o hodinu nebo dvě později.
Před naloděním jsme ještě koupili chleba a pití, a opět překvapení: přístavní supermarket Shop´n´Go přijímal výhradně zloté, zatímco malý kiosek pár metrů od něj pochopitelně bral jakoukoli měnu (jeho součástí byla totiž i směnárna). Nalodili jsme se krátce po deváté, rychle okoukli interiér lodi, ale to bylo stejně zbytečné, jedinou naší ambicí bylo usnout. To se podařilo celkem rychle, takže jsme spali ve chvíli, kdy loď ve 23 hodin vyplouvala a rušilo nás jen vyvolávání lodního rozhlasu, který nás zval do kasína, restaurace a do směnárny. Na to jsme opravdu neměli chuť ani čas. Probudil nás opět až v 5:45, aby nám oznámil, že připlouváme do Ystadu. Zlí jazykové tvrdí, že to byla jejich nejklidnější plavba po moři. Jen já vím, jak to skutečně bylo - houpalo se to. Rekapitulace na závěr: na cestě jsme byli 6:33 hodiny, ujeto v etapě 132 kilometrů, dohromady na výpravě 604 kilometrů.
 

1. den (20. června)
8:30 Praha, Úřad vlády ČR - Klecany - Mšeno - Mimoň - Stráž pod Ralskem - Rynoltice - Hrádek nad Nisou

2. den (21. června)
Hrádek nad Nisou - Zittau - Görlitz - Rothenburg - Forst

3. den (22. června)
Forst - Ratzdorf - Lebus - Sarbinowo - Witnica - Chojna

4. den (23. června)
Chojna - Dabie - Wolin - Dargobad - Swinoujscie

Noční trajekt z Polska do Švédska

5. den (24. června)
Ystad - Brösarp - Galitofta - Bromöla

6. den (25. června)
Bromöla - Jamshög - Drakannla - Linneryd

7. den (26. června)
Linneryd - Älghult - Forsaryd - Mörlunda

8. den (27. června)
Mörlunda - Väderum - Norhul - Borghult

9. den (28. června)
Borghult - Rumma - Franksbo - Häggebo

10. den (29. června)
Häggebo - Skärnäs - Fristad - Nyköping

11. den (30. června)
Nyköping - Näsby -Varsta - Hagerstern

12. den (1. července)
Hagerstern - Stockholm

A kdo jede? Duchovním otcem výpravy a hlavním organizátorem je Jiří Pilnaj (44) z Miřejovic na Litoměřicku, spolu s ním pojede i Stanislav Egreši (44) z Litoměřic, cyklista s velkou vytrvalostí, specialista na dlouhá i prudká stoupání. Oba jsou členy cyklistického klubu SKP Styl Litoměřice. Do Švédska vezou cyklisté symbolický dar - kopii Klaudiánovy mapy, nejstarší tištěné mapy Čech (1518). Ve středu 1. července by ji měli předat zástupcům švédského ministerstva pro evropské záležitosti. Oba cyklisté mají s podobnými akcemi dlouholeté zkušenosti. V roce 1998 podnikli na kolech cestu od pramene řeky Ohře až k jejímu ústí do Labe v Litoměřicích. V roce 2004 zase vyrazili na kolech přesně ve stopách pěší cesty Karla Hynka Máchy z Čech do Itálie a zpět. Poslední podobnou cestu uskutečnili vloni v březnu, kdy na kolech dojeli z Litoměřic do řecké Olympie v den, kdy byl slavnostně zapálen olympijský oheň.