Klatovy: Lékárna U bílého jednorožce

Sušenou kozlí krev, prášek z jeleního parohu a nebo třeba pravá račí očka. To všechno by vám mohl naordinovat váš lékař, kdybyste chořeli dejme tomu v 18. století. Tehdejší lékárny takový sortiment vskutku nabízely. A jestli tomu nevěříte, na vlastní oči se o tom můžete přesvědčit v historické barokní lékárně U bílého jednorožce. Najdete ji v západočeských Klatovech - přímo na náměstí.
Je to místo naplněné zvláštní atmosférou. Každý, kdo se poprvé rozhlédne po dřevěných vyřezávaných regálech plných dřevěných dóz, porcelánových a cínových nádob, musí pocítit takřka posvátnou úctu před generacemi lékárníku, kteří tu louhovali byliny, míchali masti a chystali lektvary. Hotová dílna alchymistova!
První lékárny u nás vznikaly koncem 13. století. Klatovská lékárna má svůj počátek v polovině století šestnáctého a původně byla součástí jezuitské koleje. Až od roku 1773, kdy celé její vybavení koupil lékárník Jan Michal Firbas, sídlí na klatovském náměstí. Ve své nezměněné barokní podobě sloužila veřejnosti skoro dvě stě let - do roku 1965, kdy byla prohlášena za národní kulturní památku.
Za svůj název vděčí lékárna zubu mořského narvala, který dříve čněl do náměstí nad vchodem. Dnes už se tato vzácná přírodnina, pokládaná za lék proti uštknutí, nachází uvnitř lékárny. A s ní desítky dalších vzácností a kuriozit, které už v současných lékárnách nenajdete. Husí kůže vám dozajista naskočí při pohledu na kovové pušťadlo z roku 1779, kterým se provádělo pouštění žilou. V oněch dobách se totiž věřilo, že s odtékající krví odchází z těla i choroby. Krev mohly nemocným odsávat i pijavice - a proto ve vybavení lékárny nechybí ani nádoba na tyto nepříliš vábné tvory. Nebojte se, dnes už je prázdná.
Pec, váhy, hodiny - to všechno je krásné, ale nikoliv tajemné. Obdiv u vás jistě vzbudí obrovský třecí a mísící stroj a nebo velký hmoždíř z roku 1740. Jeho palička, zvaná tlouk, je tak těžká, že musí být zavěšená nad hmoždířem na trámu. Lehké mrazení jistě pocítíte při detailnějším pohledu do regálů. Lékárníci mívali k dispozici ledasjaké přísady. Nevím ale, kdo z vás by se toužil léčit za pomoci vlčích jater, zmijí páteře, indiga nebo kančích zubů. A k čemu sloužily medikamenty, které jsem vyjmenoval na začátku?
Sušená kozlí krev prý zabírala na krvácení, práškový jelení paroh zase na průjmy a nemoci zubů a očí. S pomocí račích oček se vyvolávalo slzení očí, vyplavující ze zrakového orgánu nečistoty. Není divu, že nad pracovním stolem lékárníkovým visel (a dodnes visí) dřevěný archanděl Gabriel, který s taseným mečem útočí na ďábla, symbolizujícího chorobu. Při podobném léčení byla jistě nadpřirozená pomoc takříkajíc "z vyšších kruhů" docela na místě. Není vyloučeno, že archanděl Gabriel bdí nad lékárníky i dnes. Jak jinak by například mohli připravovat své léky podle recepisů, které by mnohdy nepřečetl ani grafolog.
Ale to už by bylo povídání na poněkud jiné téma.

Frederik Velinský

Sepsáno podle brožury Klatovy - průvodce městem a okolím, napsané a vydané roku 1992 Radovanem Rebstöckem v Sušici, a též na základě vlastních nezapomenutelných zážitků.

Pravidelná rubrika Kratochvilná vyprávění o tajemných místech se vysílá v rámci každého čtvrtého Planetária v měsíci.
Další texty, uveřejněné v této pravidelné rubrice najdete V ARCHIVU.

Na titulní stránku.