Viringo - psík pro zahřátí

26. březen 2005

Živé psí termoláhve dávných Močiků peruánským národním dědictvím.

Už tři století před Kristem doprovázeli na poslední cestu své pány, pohřbené v hrobech staroperuánské kultury Salinar. Jejich kosti nechyběly ani ve známé hrobce, v níž odpočíval tzv. pán ze Sipánu, panovník předinckých Močiků, kteří žili v severním Peru od 1. do 8. století našeho letopočtu. O kom hovořím? Přece o psech; peruánských naháčích, kterým se říká viringo. Není to jediný bezsrstý pes na světě, ale je to jediná původní peruánská psí rasa. Nelze se proto divit, že peruánská vláda prohlásila viringa za národní dědictví. Viringové mají tmavou kůži a dorůstají výšky 65 centimetrů; vážit mohou až 25 kilogramů. Proti jinému americkému psímu naháči, tomu mexickému, je proto viringo úplný obr.
Viringům se přikládaly a dodnes přikládají léčivé schopnosti, vyprávění o nich byla součástí indiánské mytologie. Lidé podle těchto dávných vyprávění vznikli spojením bohyně Měsíce se psem. Proto také indiáni pokládali vytí viringů při zatmění Měsíce za znamení, že Měsíc je nemocný; báli se, že by mohl zemřít a tím způsobit zánik lidstva. Staří Peruánci také věřili ve viringovu znalost cesty na onen svět. Vyprávěli si, že každý mrtvý musí přejít přes dřevěný most, ke kterému však trefí pouze pes.
Viringové zároveň sloužili starým Peruáncům jako živé termoláhve. Běžná tělesná teplota těchto holých psíků je totiž kolem 40 stupňů Celsia. Proto byli považováni za ideální zdroj přirozeného tepla a indiáni se přikládáním viringů na tělo dokonce léčili. Například na revmatismus nemohli najít nic vhodnějšího. Stejné využití našli mimochodem pro své mexické naháče i staří Aztékové.
Když v 16. století přišli do Peru Španělé, ocitli se viringové v nebezpečí. Hlavní hrozbu pro ně představovala psí plemena, která si dobyvatelé přivezli z Evropy. Indiáni začali viringy skrývat ve svých domovech, kde léčivá funkce těchto psíků nabývala stále většího významu. V skrytu indiánských domácností přežili nazí peruánští psíci viringové s notnou porcí štěstí až do moderní doby. V roce 1985 byl viringo Mezinárodní kynologickou federací zaregistrován jako peruánská psí rasa; viringové se objevili na mezinárodních přehlídkách psů a nakonec se dostali k chovatelům celého světa. Dozajista si je pořizují hlavně lidé, kteří touží mít doma něco výjimečného. Možná však i takoví, kteří trpí na studené nohy.

Frederik Velinský

(podle zprávy ČTK/EFE ze dne 23.3.2005)

Pravidelná rubrika Napínavé bádání se vysílá obvykle v rámci každého druhého Planetária v měsíci.
Starší texty, uveřejněné v této pravidelné rubrice najdete V ARCHIVU PŘÍSPĚVKŮ.

autor: frv
Spustit audio