Nessie slaví narozeniny

13. duben 2003

Rozhovor s kryptozoologem Jaroslavem Marešem o slavné "nestvůře" z jezera Ness.

Mezi badatele, kteří si nikdy nemohou být zcela jisti, zda je předmět jejich zkoumání skutečný a nebo zda jde jen o produkt něčí zjitřené fantazie, patří kryptozoologové. Všechen svůj čas a elán věnují pátrání po zvířatech, která možná existují, ale jejichž existenci nelze stoprocentně prokázat. Nejsou důkazy... Jen svědkové. Ale jak poznáte, jestli mluví pravdu? Takových záhadných tvorů jsou přitom desítky. Dva z nich ale všechny ostatní svou slávou zastiňují. Sněžný muž - a lochneská nestvůra.


Plovoucí Nessie. Kresba Jiřího Svobody.

S trochou nadsázky můžeme říci, že právě letos v dubnu má lochneská nestvůra čili Nessie sedmdesáté narozeniny. 14. dubna 1933 totiž došlo k prvnímu široce publikovanému pozorování neznámého tvora ve skotském jezeře Ness manželi Mackayovými.

Bylo to skutečně první pozorování onoho tvora?

Lze říci, že to bylo první pozorování v moderní době. Právě tehdy, na jaře roku 1933 vysekali křovinatý porost na severním břehu jezera Ness (viz Poznámky za článkem) a vedli tudy silnici, která byla už od počátku dost frekventovaná. Díky tomu došlo nejen k prvnímu, ale i k řadě dalších pozorování. Jen během roku 1933 byl živočich spatřen asi padesátkrát.

Řekl jste, že zážitek manželů Mackayových byl prvním pozorováním Nessie v moderní době. Znamená to, že o výskytu nějakého velkého tvora v jezeře Ness existují i starší historické záznamy?

Existuje záznam z roku 565; netýká se však jezera, ale řeky Ness, která z něj vytéká. Právě v ní údajně spatřil šiřitel křesťanství ve Skotsku sv. Columba tohoto živočicha a nebo něco jemu podobného. Když Columba přišel k řece Ness, právě tam pohřbívali nějakého nešťastníka, kterého údajně ta vodní nestvůra zabila. V toku řeky zůstal jeho převrácený člun a Columba pro něj poslal jednoho ze svých lidí. Když dotyčný skočil do vody a blížil se ke člunu, byl také napaden velkým vodním živočichem. Sv. Columba prý, podle starého zápisu, zvíře zažehnal - muži neuškodilo a vrátilo se do vody... Když se však na ten záznam podíváme trochu detailněji, zjistíme, že byl učiněn s časovým odstupem minimálně třiceti let; příhodu zaznamenal Columbův nástupce, opat jednoho z klášterů, Columbem založených. Pak je tu ještě ona Columbova svatost. Svatým se často přisuzovaly nejrůznější zázraky a mimořádné činy. Nelze tedy vyloučit, že ta událost byla když ne zcela vymyšlená, tedy alespoň autorem zápisu podstatně upravená. Navíc je říčka Ness relativně mělká a živočich takových rozměrů, které se udávají pro tzv. lochneskou nestvůru čili Nessie by se v ní nemohl ani ponořit. Lze tedy s určitostí říci, že první hlášení o tvoru, který odpovídá rozměry a svým charakterem tomu, co se dnes Nessií nazývá, pochází skutečně z onoho 14. dubna 1933.

Právě do let 1933-4 spadá nejvíc pozorování tvora z jezera Ness. Právě tehdy také vzniká představa o Nessii jako živočichu s dlouhým krkem... Nessie ovšem nebyla první "jezerní příšerou", o níž se kdy psalo a hovořilo. Třeba takový champ a nebo ogopogo ze severoamerických jezer byli známí už v 19. století. Ve 30. letech 20. století byli už také v obecném povědomí dávno vyhynulí mořští plesiosauři; tvorové, kterým je podle mnohých svědectví Nessie až nápadně podobná. Nemohla tedy tzv. lochneská nestvůra vzniknout jen jako jakási projekce bujných představ a koláž z informací odjinud?

Skutečně je teoreticky možné, že vzhled Nessie byl modelován podle champa; tvora, který údajně žije v jezeře Champlain na hranicích amerického státu Vermont a kanadské provincie Québec. Toto zvíře by svým vzhledem i celkovými proporcemi opravdu dobře odpovídalo tomu, jak je popisována Nessie a ten vzhled by odpovídal i dlouhokrkému typu plesiosara. To druhé zvíře, nazývané ogopogo, které údajně žije v jezeře Okanagan na jihu kanadské Britské Kolumbie, by mělo podle pozorování a hlášení vypadat trochu jinak.

Vzor, podle kterého mohla být Nessie modelována už tedy existoval, ať to byl champ a nebo plesiosaurus. Ne všechna hlášení o lochneské nestvůře však do tohoto rámce zapadají.

Celá řada svědků se pouze obecně zmiňuje o nějakém velkém tělese ve vodě; ani slovo o dlouhém krku. Právě manželům Mackayovým zvíře dokonce připomínalo hřbet velryby. Před 2. světovou válkou byla Nessie pozorována poměrně často, i když nejvíc právě v těch letech 1933-4. Vznikla i řada fotografií. V některých případech se však podařilo prokázat, že byly podvržené - jako třeba ta velmi známá fotografie Roberta Wilsona z roku 1934. Spousta lidí se zkrátka chtěla už od počátku na Nessii přiživit; třeba i šířením nepravdivých informací o svých údajných pozorováních. Bohužel, pravá svědectví od falešných lze s odstupem času odlišit už jen obtížně.


Lochneská nestvůra na silnici, jak ji ve 30. letech 20. století údajně viděl a nakreslil pan Grant

Další vlna zájmu o lochneskou nestvůru přišla až více než deset let po 2. světové válce. Co ji vyvolalo?

Byla to kniha Constance Whyteové Více než legenda, která vyšla v roce 1957. Whyteová dlouho sbírala vyprávění svědků kolem jezera Ness a zaznamenala některé velice zajímavé příběhy; mnohdy šlo o svědky, kteří byli skutečně považováni za naprosto hodnověrné.

Nicméně ani hodnověrnost svědka podle mého nemusí zaručovat, že to co viděl skutečně existovalo a že to navíc byla právě Nessie...

Samozřejmě, díváme-li se na věc objektivně. Svědek mohl být přesvědčen, že viděl přesně to, co popisuje, ale v mnoha případech může dojít i ke klamu. Spodními proudy může být například k hladině vyneseno nějaké těleso, třeba převrácený člun. Ten se svým dnem vynoří nad hladinu a z určité vzdálenosti může působit dojmem nějakého zvířete, které se za chvíli opět potopí. Po hladině může také plout nějaký kmen, jehož větev ční nahoru, což může z určité vzdálenosti (a při zhoršené viditelnosti) pozorovateli připadat jako dlouhý krk, spojený s tělem. A tak dále. Na druhé straně jsou však určitá pozorování, která lze tímto způsobem vysvětlit jen stěží a která jsou zkrátka buď pravdivá a existenci zvířete jasně dokazují a nebo jsou od A až do Z vymyšlená.

Velice zajímavé důkazy o tom, že v jezeře Ness možná skutečně žije nějaký velký neznámý živočich přinesla expedice amerického vědce Roberta Rinese z roku 1972. O jaké důkazy šlo a jak je Rines získal?

Napřed to zkoušel s delfíny, kteří měli na těle připevněné filmové kamery. Rinese k tomu vedly dobré zkušenosti s fotografováním žraloků a lachtanů. Voda jezera Ness je však příliš kalná, a tak pokus bohužel nevyšel. Rines tedy vymyslel další způsob jak odhalit existenci Nessie. Získal speciální člun se sonarem a barevnou kamerou, kterou spouštěl pod vodní hladinu. Kamera byla se sonarem synchronizovaná; spustila vždy v okamžiku, když sonar pod hladinou zaznamenal pohybující se těleso. Díky tomu se podařilo pořídit fotografie, které jsou podle mého názoru dodnes tím nejprůkaznějším svědectvím o tom, že nějaký velký živočich v jezeře skutečně žije. Jde o ty známé fotografie dvou kosočtvercových ploutví. Těsně předtím, než sonar zaznamenal velké pohybující se těleso a kamera pořídila zmíněné fotografie, z hladiny jezera začali prý, podle Rinese, vyskakovat lososi. Bylo prý vidět, že před něčím ve strachu prchají. Chvíli poté sonar zaznamenal obrovské těleso pod vodou, krátce na to i druhé, pak kamera spustila a pořídila uvedený záznam. Zdá se tedy, že mohlo jít dokonce o dva živočichy, kteří plavali společně. Aby vyloučil případné pozdější nařčení z podvrhu, měl s sebou Rines na palubě člunu nezávislé kontrolory. Všechny exponované filmy byly okamžitě po vyjmutí z kamery zapečetěny a odeslány k vyvolání do Inverness. O podvod tedy naprosto prokazatelně jít nemůže. Na základě Rinesových snímků potom anglický zoolog sir Peter Scott, syn známého dobyvatele jižního pólu Roberta Falcona Scotta, popsal zvíře z jezera Ness pod vědeckým jménem Nessiteras rhombopteryx.

To se obvykle nedělá. Zoologové bývají velmi zdrženliví a s popisem nového druhu čekají většinou až do chvíle, kdy mají k dispozici živý a nebo mrtvý exemplář živočicha. Proč Peter Scott tak spěchal?

Skutečně následovaly diskuse o tom, jestli to nebylo předčasné. Scott svůj čin zdůvodňoval tím, že chtěl, aby zvíře v jezeře Ness mělo zajištěnou zákonnou ochranu. Tu je samozřejmě možné poskytnout pouze zvířeti, které je pojmenováno a vědecky určeno. A opravdu, na základě jednoho z britských zákonů se nakonec Nessie zákonné ochrany dočkala. V roce 1975 se Robert Rines k jezeru Ness vrátil znovu, opět tam fotografoval a znovu se mu podařilo zachytit něco, co považuje za velkého vodního živočicha. Na jedné fotografii je prý dokonce vidět hlava toho tvora, jiná zachycuje celé tělo i s dlouhým krkem. Ty novější fotografie už bohužel nejsou tak jasné a průkazné, jako obě fotografie ploutví z roku 1972.

Do dnešních dnů pozorovaly tajemného tvora desítky lidí. Existuje celá řada jeho fotografií, více či méně podezřelých a dokonce i filmy. Z těch je asi nejznámější film, který v roce 1960 pořídil Tim Dinsdale?

Dinsdaleův film je většinou kritiků považován za hodnověrný. Podle jednotného vyjádření všech, kteří film měli možnost zkoumat, nejde o podvrh. Odborníci se však liší v názoru, jak vysvětlit tvora, který je na filmu zachycen. Někteří tvrdí, že mohlo jít o nějakou velkou vydru, jiní se domnívají, že to mohl být tuleň. Výklady jsou různé, ale vzhledem k rychlosti toho tvora na filmu a k celkovému tvaru jeho těla je dost těžké dát těmto realistickým názorům za pravdu.

Navštívil jste Loch Ness i vy osobně?

Samozřejmě, několikrát. Poprvé to bylo v polovině 70. let, kdy ještě na břehu jezera stál slavný stan kapitána Franka Searla. Byl to vysloužilý důstojník britské armády, kterému se ještě nechtělo do důchodu, a tak vyrazil k jezeru Ness, kde více než deset let žil a věnoval se průzkumu Nessie. Vyjížděl ve svém člunu na jezero, fotografoval i ze břehu a skutečně se mu podařilo pořídit takové snímky, jako nikomu před ním. Pokud jsou pravé, existenci Nessie by jednoznačně dokazovaly. Proti jejich pravosti se ale zvedla velice silná vlna kritiky. Já jsem Searlův stan navštívil a ty snímky jsem viděl. Searle je měl vylepené po stěnách; ve stanu měl i další údajné důkazy a také záznamy prohlášení pozorovatelů. Searle mi samozřejmě tvrdil, že snímky pravé jsou. Dokládal to třeba tím, že filmy posílá na vyvolání do Inverness. Říkal také, že mu nikdy nikdo žádné falšování neprokázal. Nikdo také neodhalil nějakou dílnu nebo trikový ateliér, kde by Searle své snímky pořizoval. Řekl mi: "Ze stanu se nehnu a fotografie dělám samozřejmě na jezeře." No a ty fotografie byly skutečně nádherné. Až se člověk přistihl při myšlence, že dozajista musí být pravé. Desetiletý pobyt u jezera nebyl ovšem pro vysloužilého důstojníka Searla pouze řeholí a obětováním se vědě. Pokaždé se k němu připojila některá z hezkých mladých turistek, okouzlených jeho pátráním a určitou dobu u něho zůstávala; jezdila s ním také na jezero a různě se o něho starala. Takže Searle rozhodně ani po této stránce netrpěl.

Asi před pěti lety jste byl ve Skotsku znovu. Co vás k nové návštěvě jezera vedlo?

Tehdy došlo k několika novým pozorováním Nessie; podle všeho velmi kvalitním. A tak jsem chtěl očité svědky sám vyzpovídat. Nejzajímavější svědectví pocházelo od manželů Alexandrových, kteří to zvíře údajně viděli, když se vraceli z Fort Augustus do Inverness - právě po té silnici, vedoucí po severním břehu jezera. Náhle paní Alexandrová zahlédla na jezeře hřbet zvířete a volala na svého manžela aby zastavil. Mezitím už jejich auto zajelo za stromy, které jim bránily ve výhledu na jezero. Museli proto couvat, ale když se jim opět výhled otevřel, spatřili skutečně na hladině jezera hřbet zvířete a před ním dokonce i malou část krku s hlavou. Zvíře plulo směrem ke zříceninám hradu Urquhart. Právě odtamtud, z takové menší zátoky, je hlášeno nejvíc pozorování Nessie. Kousek od hradu Urquhart je také zřízeno středisko pro návštěvníky s malým muzeem, v němž jsou shromážděny různé doklady o pozorování Nessie a v malém jezírku před střediskem je také její model - pro ty, kteří nemají štěstí a neuvidí ji přímo v jezeře. Manželé Alexandrovi pozorovali zvíře dost dlouho, asi sedm minut. Podrobně mi to líčili, pevně přesvědčeni o tom, že zvíře skutečně existuje. Prý ho už viděli i dříve, asi třikrát nebo čtyřikrát, ale pokaždé z příliš velké dálky a jenom na chvíli. To poslední pozorování bylo prý ze všech nejlepší. Musím říci, že Alexandrovi působí velice věrohodným dojmem. Starají se o těžce postiženou dcerku, které věnují celý svůj život a myslím si, že rozhodně nemají nejmenší důvod, aby si vymýšleli.

A co další svědkové? Říkal jste, že těch pozorování bylo víc?

Dalšími svědky byli dva policisté, kteří údajně toho živočicha viděli při své služební projížďce po břehu jezera. Pozorovali ho sice na větší vzdálenost než Alexandrovi, zato však triedrem. Jsou tedy stoprocentně přesvědčeni, že opravdu viděli živého tvora, který se od nich vzdaloval, a jehož krk rovněž částečně čněl nad hladinu. Pak se zvíře ponořilo.

Dokonce jste se prý setkal i s jakýmsi "rekordmanem"; člověkem, který prý lochneskou nestvůru viděl více než třicetkrát?

To pro mě bylo asi nejzajímavější setkání. Tento dnes už důchodce býval rybářským správcem na jezeře Ness, kde dohlížel především na tahy lososů, směřujících přes jezero do říček, které se do něj vlévají. Zvíře viděl údajně sedmatřicetkrát. Účastnil se také Searlových vyjížděk na člunu a dokonce prý jednou byl i při tom, když na jedné z nich Searle zvíře fotografoval - a tu fotografii prý má. Já jsem ho samozřejmě poprosil, zda by mi ji neukázal. On se proto začal dlouze přehrabovat ve svých věcech, převrátil co se převrátit dalo, ale zdálo se, že fotografii nenajde. Nakonec se mu to přeci jenom podařilo. Byla to opravdu velice zajímavá a hezká fotografie a na podvrh nevypadala. O pravosti snímku by snad mohlo svědčit i to, že tu fotku pro mě neměl dopředu připravenou, přestože jsem byl ohlášený.

Dejme tomu, že v jezeře Ness skutečně nějaký velký živočich žije. Jak je v tom případě možné, že se dokáže tak úspěšně skrývat před všemi těmi pozorovateli, kteří dnem i nocí hlídkují na březích jezera s připravenými kamerami a fotoaparáty?

To je skutečně otázka... Je nutné přiznat, že nějaký jasný a zcela nevyvratitelný důkaz o tom, co vlastně Nessie je dodneška neexistuje. I přes ty částečné podpůrné argumenty, které se zdají nasvědčovat tomu, že se v jezeře skutečně nějaký velký živočich vyskytuje. Dodneška však není jasné, jak vypadá.


Nessiteras rhombopteryx na břehu jezera. Kresba Jiřího Svobody.

Už jsme se zmínili o jedné z teorií, podle níž by tvor z jezera Ness mohl být blízkým, či vzdáleným příbuzným pravěkých plesiosaurů. Jak se na to díváte vy a jak ostatní badatelé?

Ten uvažovaný celkový vzhled se tomu zdá nasvědčovat. Přesně totéž dokonce prohlásil i sir Peter Scott, který Nessii popsal pod tím vědeckým jménem Nessiteras rhombopteryx. Tvar ploutví, který je zachycen na Rinesových fotografiích však neodpovídá stavbě ploutví plesiosaura. Jak víme z paleontologie, ploutev plesiosaura byla napojena na prsty končetiny, což neodpovídá tomu, co ukazují Rinesovy snímky. Na nich prochází středem ploutve jedno silné žebro, na které se zdá být ploutev volně připojena. A to rozhodně neukazuje na živočicha, který by byl schopen rychle plavat. Ploutev svým tvarem připomíná spíše ploutve bahníka australského, vývojově velmi staré dvojdyšné ryby. Bahník může dýchat přímo vzduch a nebo může kyslík vstřebávat i ve vodě. Období sucha dokáže přečkat zahrabán v úkrytu pod zemí. Délka tohoto tvora je asi dva metry, ale není tak úplně nemožné si představit, že by mohl existovat nějaký dosud neznámý a mnohem větší druh bahníka nebo podobného živočicha, který by teoreticky mohl žít i v jezeře Ness. V každém případě jde o tvora, který žije u dna a k hladině vyplouvá jen za zcela mimořádných okolností.

Byly také názory, že by mohlo jít o nějakého vědě zatím neznámého ploutvonožce a nebo plaza...

Ploutvonožci i plazi by byli mnohem více vázáni k hladině, zejména vzhledem k nutnosti dýchat. I když samozřejmě existují některé druhy mořských hadů, kteří dýchají přímo pod vodou. Já si ale myslím, na rozdíl od některých jiných kryptozoologů, že o savce ani plaza rozhodně nepůjde.

A co tedy podle vás v jezeře Ness žije - pokud to všechno není jen pohádka? Těch možností už mnoho nezbývá.

Znovu říkám - pokud to zvíře opravdu v jezeře Ness žije, s největší pravděpodobností se jedná o nějaký vývojově velmi starý druh ryby, která je možná příbuzná s tím bahníkem. Pak je tu ovšem také otázka, jak se ten živočich mohl vůbec do jezera dostat. Je totiž dobře známo, že ještě před nějakými 10-12 tisíci lety byl na jeho místě obrovský ledovec, takže by se tam ten živočich musel dostat později. Každého napadne, že zřejmě z moře. Proti této teorii však mluví skutečnost, že hladina jezera je o 15 metrů výš, než hladina moře. Kdyby bylo jezero s mořem propojeno nějakým podmořským tunelem, podle zákona o spojitých nádobách by se výška jezerní hladiny musela vyrovnat s tou mořskou. To je tedy důkaz, že tam žádný podmořský tunel existovat nemůže. Fakt je ovšem ten, že krátce po zmizení ledovce jezero s mořem po určitou dobu spojeno být mohlo; leží totiž na geologickém zlomu. Působením geologických procesů mohla pak také později vzniknout určitá přirozená přehrada, která ho od moře oddělila. V té době, před nějakými 8-10 tisíci lety, by se tedy ten živočich mohl dostat do jezera z moře. Nemohlo samozřejmě jít jen o jednoho živočicha, ale o nějakou reprodukce schopnou populaci. Pokud by se to všechno opravdu odehrálo nějak tak, jak jsem právě nastínil, mohl by to být důvod pro předpoklad, že v hlubinách jezera Ness skutečně nějaký vědě dosud neznámý živočich žije. V každém případě si myslím, že některé zprávy o nových pozorováních Nessie, které stále přicházejí, dávají určitou naději na objasnění této letité hádanky někdy v dohledné době.

Pokud pořád ještě nevíte, co si o cause Nessie myslet, můžete se k celé záhadě postavit třeba jako známý spisovatel A.C.Clarke. Ten v knize Svět tajemných sil píše: "Důkazy o tom, že v jezeře něco je, jsou nadmíru přesvědčivé, ať už se jedná o jakýsi dodnes neznámý druh zvířete a nebo nějakou jinou hmotu. Chcete-li znát můj osobní názor," uzavírá Clarke, "v pondělí, ve středu a v pátek věřím, že Nessie existuje." A co vy?

Frederik Velinský
Kresebné rekonstrukce tvora, popsaného Peterem Scottem pod názvem Nessiteras rhombopteryx vytvořil mostecký výtvarník Jiří Svoboda speciálně pro náš magazín.
Další dva obrázky jsou autentické kresby svědků - pana Granta a paní MacDonaldové.

POZNÁMKY A DODATKY

Dinsdaleův film. Zachycuje tvora se zřetelným hrbem, který pluje rychlostí asi 15 km/hod. Film zkoumalo Zpravodajské středisko RAF (Britského královského letectva) pro společný výzkum vzdušného prostoru a prohlásilo ho za autentický.
Champ. "Dlouhokrkou nestvůru" spatřil prý v jezeře Champlain už jeho objevitel, francouzský cestovatel Samuel de Champlain roku 1609. Četná hlášení o jeho spatření pak spadají zejména do 70.-90. let 19. století, k mnoha pozorováním údajně došlo i v současnosti.
Loch Ness. Výraz "loch" znamená ve skotské angličtině "jezero", a označení "jezero Loch Ness" je z toho důvodu chybné. Proto v článku zásadně používáme slovního spojení "jezero Ness". Jezer, která mají v názvu slovo "loch" se na Britských ostrovech nachází celá řada. Například Velký atlas světa (Kartografie Praha, 1997) jich uvádí 23. A to jsou jen ta větší...
Ogopogo. Záhadné zvíře hadovitého tvaru z jezera Okanagan znali prý Indiáni kmene Šušwap ještě před příchodem Evropanů. Říkali mu naitaka a v okolí jezera se údajně vyskytují i jejich skalní rytiny, které tohoto tvora zobrazují.I odsud je známá řada svědectví o spatření záhadného živočicha v 19. a 20. století, a to až do žhavé současnosti. Mimochodem - v Kanadě je prý zhruba 30 jezer, ve kterých by měly žít nejrůznější "jezerní příšery".
Plesiosauři (Plesiosauria). Mořští plazi s hadovitým krkem a končetinami, přeměněnými v ploutvovité orgány. Paleontologové se domnívají, že na břeh zásadně nevystupovali, jedině snad při kladení vajec jako mořské želvy. Žili od triasu do křídy, tedy zhruba před 250-65 miliony let, až do samotného konce druhohor.
Sv. Columba (520/521-597). Příhodu o vodní příšeře z řeky Ness zaznamenal opat Adamnan, Columbův nástupce v klášteře na ostrově Iona na severozápadě Skotska, který sv. Columba založil. Adamnan napsal o životě sv. Columba celou knihu; uvedená příhoda se nachází ve 27. kapitole.

LITERATURA


MAREŠ, Jaroslav: Legendární příšery a skutečná zvířata. Práce, Praha 1993.
WELFARE, Simon - FAIRLEY, John: Svět tajemných sil Arthura C. Clarka. Columbus, Praha 1992.

NĚKTERÉ WEBOVÉ ODKAZY

Nessie on the Net - oficiální stránky o lochneské nestvůře.
Nessie má i svůj oficiální fanklub.
Chcete-li, můžete se do pátrání po lochneské nestvůře osobně zapojit - prostřednictvím živé webkamery. Jedna z nich je dokonce instalována pod hladinou jezera Ness. Hodně štěstí... Budete-li úspěšní, dejte nám vědět.

autoři: frv , Jaroslav Mareš
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.