Teplice: Čarodějnice z Doubravské hory

Křemencové kameny na úpatí znělcové Doubravské hory, tyčící se nad Teplicemi, označovali kdysi místní převážně němečtí obyvatelé jako "mnišské kameny" nebo přímo "zkamenělé mnichy". Jejich pozornost přitahoval zejména největší z nich, který leží na poli u silnice mezi Teplicemi a Drahkovem. Říkalo se mu také Hexenstein, Kámen čarodějky. Tři žlábky na kameni prý podle pověstí pocházejí od spárů zlé čarodějnice, sídlící právě na vrcholu Doubravské hory. Marně prý u kamene čekala na lidskou oběť. Na Doubravské hoře prý kdysi dávno stávalo "pohanské obětiště", o řadu století později však docela jistě i hrad; o Doubravské hoře se vyprávějí mnohé romantické pověsti, jako vystřižené z lidového kalendáře. Na svazích hory lze prý jednou za sedmkrát sedm roků objevit květ čarovné růže, schopné zrušit prokletí hradu. Stejně jako v bájném Blaníku spí prý i v Doubravské hoře tajemní rytíři a na stráni hory se nalézají kameny, v nichž se spatřují vytlačená kopyta jejich koní. Zjevuje se tu záhadný bezhlavý jezdec; jezdívá prý odtud směrem na Supí horu, na které stojí zříceniny hradu Kyšperka. Stejným směrem vede prý i tajná podzemní chodba, kudy prchávali obyvatelé Doubravské hory v nebezpečí. Dnes by možná prchali před výletníky. Na vrcholu je totiž restaurace a hora je oblíbeným vycházkovým cílem Tepličanů.
Co se čarodějnice z Doubravské hory týče, nemohou se autoři nejrůznějších pojednání jaksi shodnout na jejím jménu. Podle jedněch to byla Kely, podle jiných se pro změnu jmenovala Vela nebo Běla. Christian Heinrich Spiess, v Čechách žijící Němec a slavný autor hrůzostrašných příběhů o ní dokonce koncem 18. století napsal strašidelný román, který vyšel česky pod názvem Rytíř Hanuš z Bleileben nebo Čarodějnice Běla z Doubravky. Jak píše o podobné knižní produkci v úvodu ke svému slavnému Krvavému románu Josef Váchal, "lidu zamlouval se prostý a nelíčený způsob tehdejších románů tak jak byl; snesl do probuzenského roku všechny víly, strašidla, ano i čerty, pokud z minulých století v něm zbyly."
Podobné vyprávěnky se zkrátka lidem období romantismu líbily a není divu, že mnohé z nich zlidověly. Někdy i ty o kamenech.

Frederik Velinský

Pravidelná rubrika Kratochvilná vyprávění o tajemných místech se vysílá v rámci každého čtvrtého Planetária v měsíci.
Další texty, uveřejněné v této pravidelné rubrice najdete V ARCHIVU.

Na titulní stránku.