Deset let letecké archeologie v Čechách

Jsou obory lidské činnosti i obory vědecké, o nichž panují na veřejnosti poněkud zkreslené představy. Například takoví archeologové rozhodně nejsou žádní krtci, kteří se pouze hrabou v zemi. Kopání je jistě důležitá součást jejich práce, ale pravda je taková, že existují i metody, díky nimž lze nahlížet pod zem a přitom do ní ani nekopnout. Dokonce je to mnohdy efektivnější. Těmto metodám se říká nedestruktivní, protože zkoumané objekty neničí.
Patří mezi ně metody geofyzikální, a také takzvaná letecká archeologie. A právě letos je tomu deset let, kdy i v Čechách vzlétli archeologové v letadlech a začali systematicky zkoumat a fotografovat zemský povrch. Víme-li totiž co a jak na něm hledat, ledacos nám ukáže.
V červnu 1992 provedli archeologové Smrž a Gojda první letecký průzkum v prostorách severozápadních Čech. Martin Gojda z Archeologického ústavu Akademie věd České republiky začal o čtyři roky později pracovat i na dlouhodobém projektu, založeném právě na leteckém průzkumu - nazval ho Sídelní prostor pravěkých Čech. Letos jeho práce končí? Právě Martin Gojda byl jedním z hlavních řečníků na konferenci o letecké archeologii, která se konala 13. května v pražském Národním muzeu; bilancovalo se na ní oněch deset let letecké archeologie v Čechách. Ve světě se ovšem z letadel začalo zkoumat a fotografovat daleko dříve. Martina Gojdy jsem se proto nejprve zeptal, kde tedy jsou prapočátky té skutečné letecké archeologie?

Počátky jsou dvojí. V první řadě tu byla letecká fotografie, dokumentující pravěké nebo starověké archeologické památky; té už je více než sto let, protože nejstarší z těchto fotografií pocházejí z 80. nebo 90. let 19. století. Jednalo se však v naprosté většině případů pouze o dokumentaci toho co je vidět. Proto se o skutečném letecko-archeologickém průzkumu a identifikaci památek dá hovořit až od 20. let 20. století. Tato metoda se začala používat v Anglii a ve stejné době zároveň i na Předním a Středním východě. Tím, který jako první definoval principy na nichž je letecko-archeologický průzkum založen, byl anglický geograf a archeolog O. G. S. Crawford, jeden z nejvýznamnějších archeologů 20. století vůbec. V roce 1923 přednesl zásadní přednášku o letecké archeologii na půdě Geografické společnosti v Londýně. Byl to právě on, kdo stanovil základní metody, pomocí nichž je možné identifikovat archeologické památky ukryté pod zemí a tedy zcela neviditelné, a nebo v destruované podobě částečně zachované na povrchu.

Jak tedy vlastně v praxi funguje letecká archeologie? Jak můžeme z výšky vidět objekty, skryté pod zemí?

Umožňují nám to tři skupiny příznaků. Jsou to vegetační neboli porostové příznaky, potom půdní příznaky a nakonec příznaky stínové.
Absolutně nejrozšířenějším typem letecko-archeologického průzkumu je ten, který je založen na sledování porostových čili vegetačních příznaků. Jakékoliv do terénu zahloubené objekty libovolného stáří jsou v průběhu let či staletí zpětně naplněny nějakou výplní. Ta je pochopitelně jiná, než je rostlé podloží, do kterého jsou objekty zapuštěny; a to samozřejmě vytváří odlišné podmínky pro růst rostlinstva nad těmito objekty. Výplň zasypaných objektů je většinou humóznější, má jinou skladbu, drží třeba déle vodu než půda v okolí a tak dále. Podmínky jsou prostě jiné a objekty, které jsou zahloubeny pod zem, se mohou za určitých podmínek projevit právě na vegetaci. Ta se pak třeba liší výškou, barvou nebo hustotou.
Druhou skupinu, umožňující už přímou indikaci zahloubených objektů, jsou příznaky půdní. Týká se to objektů většího rozsahu, zejména různých hlubokých a širokých příkopů, kdy vlivem orby dochází k erozi, tedy odnosu půdní pokrývky, ornice. Obnažuje se tak výplň příkopů, která je většinou tmavší než je povrch pole. Při pohledu z výšky se tak mohou ukázat linie dlouhé i několik desítek či stovek metrů. Jedná se například o linie, přepažující ostrožny jakožto fortifikace příkopů a podobně.
No a pak jsou tu stínové příznaky, které se projevují na částečně destruovaných památkách, které se nacházejí na povrchu země. Jde o různé mohyly, zbytky zaniklých středověkých nebo novověkých osad, různé fortifikační novověké prvky, opevnění, pevnosti nebo dokonce o celé systémy středověkých či pravěkých polí, zviditelněné zbytky polních mezí. Na těchto polích začalo od okamžiku, kdy přestala být obdělávána, docházet k pozvolnému zarovnávání polních pásů a mezí. I když už jsou třeba zachovány jen velice nepatrně, dodnes je možné za pomoci dlouhých stínů spatřit v terénu jejich reliéfní pozůstatky. Buď brzy ráno nebo pozdě odpoledne.

To jste mi přímo nahrál na další otázku. Ve kterou roční dobu je letecké snímkování nejefektivnější?

Co se týče porostových příznaků, tam je to jednoznačně v období vegetačního zrání. To znamená zhruba od konce dubna prakticky až do žní. V zásadě se totiž jedná, a to jsem zapomněl zdůraznit, o identifikaci objektů na polních kulturách; většinou na obilí, případně na jiné kulturní plodině. Pokud se týče těch půdních příznaků, tam je to naopak v mimovegetačním období - na podzim, v zimě, v časném jaru. U těch stínových příznaků, tam je to v podstatě po celý rok. Záleží pouze na tom, kde se ty památky nacházejí.

Helfenburk - Hrádek u Úštěka, okres Litoměřice|foto:Martin Gojda

Už jsme mluvili o počátcích letecké archeologie ve světě, teď bychom mohli říci něco i o tom, jak to bylo u nás, v Čechách - nebo ještě přesněji v bývalém Československu...

Jako první s tím začali Slováci. Ti ale v podstatě jen využívali snímky, uložené ve Vojenském topografickém ústavu; šlo o fotogrammetrické snímky, pořizované pro účely mapování. Se skutečnou leteckou archeologií začali v letech 1984-5 moravští kolegové v brněnském Archeologickém ústavu Akademie věd a ve znojemském muzeu. Tam se teprve začal rozjíždět jakýsi systematický přístup v oblasti letecké archeologie. Samozřejmě, že ke skutečnému pokroku v tomto oboru došlo až po roce 1989. Až počátkem 90. let se také začíná letecká archeologie systematicky rozvíjet i v Čechách. Ke kvalitativnímu posunu došlo v téže době i u moravských badatelů, a to jak při sběru dat, tak při jejich zpracování.

Pokud byste měl zhodnotit těch 10 let letecké archeologie, a to třeba i s ohledem na to, že právě teď končí vaše práce na dlouhodobém projektu Sídelní prostor pravěkých Čech - jaký je největší přínos letecké archeologie pro průzkum Čech?

Mluvili jsme tady o tom, že existují dva aspekty letecké archeologie. Jeden z nich je dokumentace, evidence a ochrana památek jakéhokoliv typu; památek historické krajiny - té pravěké, středověké, novověké a de facto i moderní krajiny. No a pak je tu druhý aspekt, k němuž především směřoval zmíněný šestiletý dlouhodobý projekt Sídelní prostor pravěkých Čech. Je to aspekt, řekl bych výzkumný, nebo teoreticky zaměřený. Tam letecká archeologie přispěla k tomu, že se zásadní měrou mění pohled na archeologické památky i krajinu, na sídelní prostor vůbec. Ten byl tradiční archeologií nahlížen jako jakýsi soubor jednotlivých bodů v krajině, to znamená takzvaných nalezišť nebo lokalit. Nyní vidíme krajinu jako rozsáhlé kontinuum sídelních areálů. Například obrovské sídelní areály pravěku mají často dlouhodobé trvání, překračující období jedné archeologické kultury - od pozdní doby kamenné, přes dobu bronzovou až po dobu železnou. Teprve tam pak často dochází k nějakému předělu. Máme tedy určité úseky, které jsou nepřetržitě osídlené a letecká archeologie přispěla k tomu, že se ukázalo, jak jsou tyto areály rozsáhlé a jak se s časem měnila jejich funkce. Původně obytné areály s vesnicemi se po několika tisíciletích nebo i staletích mění třeba na pohřebiště? Jinak je tu samozřejmě obrovský nárůst kvantitativní; přibývá dosud neznámých poloh a osídlených lokalit. A je tu i aspekt kvalitativní, protože leteckou prospekcí nebo průzkumem bylo u nás poprvé objeveno několik typů pravěkých objektů, které česká archeologie do té doby prakticky vůbec neznala. A navíc se během těch deseti let ukázalo, že tyto objekty nejsou ojedinělé. V české krajině jsou rozmístěna nejrůznější ohrazení, velká či menší, kruhové příkopy a podobné objekty v mnohem větším počtu než se kdy vůbec předpokládalo.

Letecký pohled na město Žatec|foto:Martin Gojda

Ten kvantitativní nárůst je skutečně ohromný. Vždyť například jen archeolog Zdeněk Smrž z Ústavu archeologické památkové péče severozápadních Čech v Mostě objevil během uplynulých deseti let, do konce roku 2001 z letadla 445 nových archeologických lokalit. A to vlastně jen ve svém "rajónu", zejména v okresech Louny a Litoměřice. Je při tom počtu možné uvést alespoň pár těch skutečně zásadních lokalit, které byly objeveny a prozkoumány právě díky letecké archeologii?

Těch lokalit je skutečně velká spousta. My některé z nich namátkově vybíráme k dalšímu komplexnějšímu výzkumu. Provádíme povrchové sběry, geofyzikální průzkum a některé objekty potom zkoumáme vzorkovacím způsobem archeologicky, čili tou tradiční výkopovou metodou. Mohl bych jmenovat především některá místa na Mělnicku nebo Litoměřicku. V těchto okresech byly v katastru téměř každé druhé či třetí obce identifikovány nějaké nálezy. My máme vytipováno několik velkých poloh, kde provádíme komplexní výzkum. Například Kly u Mělníka - tam jsme zkoumali obrovské ohrazení v nížině, první svého druhu u nás; nebo Černouček na Litoměřicku. Tam se zase našlo pohřebiště s kombinacemi čtvercových a kruhových pohřbů. No a potom je tu i spousta nově objevených výšinných poloh, třeba v Sazené na mělnickém okrese a nebo i jinde.

Váš projekt Sídelní prostor pravěkých Čech je v závěrečné fázi. Bude z něj nějaký výstup, ke kterému se dostane i veřejnost? Třeba knížka?

Určitě. Prvním výstupem je práce, která vyšla v roce 2000 v nakladatelství Academia, Archeologie krajiny. Ke konci letošního roku by také měla vyjít knížka, která bude kolektivním dílem a ponese výstižný název Nedestruktivní archeologie. To je totiž to hlavní. Letecká archeologie je svým charakterem jedna z nejdůležitějších archeologických nedestruktivních metod. To jsou takové metody, které nezasahují pod zem přímo do objektů a neodstraňují je. Ta knížka bude pojata jako jakási učebnice s obrovským množstvím dokumentačního materiálu, obrázků, fotografií, kreseb, tabulek a tak dále. To je tedy jeden z hlavních výstupů, který bude aktuální ke konci tohoto roku.

K rozhovoru zbývá dodat, že kromě populárního výstupu bude samozřejmě i výstup odborný, ten ovšem vyjde pouze v angličtině. Letecká archeologie je zkrátka světová. A má jistě nejlepší léta před sebou.

Dodatek pro opravdové zájemce o leteckou archeologii:

Kromě zmíněné studie Martina Gojdy Archeologie krajiny (Academia, Praha 2000) si můžete v češtině přečíst i skutečně výtečnou knihu švýcarského popularizátora archeologie Leo Deuela Objevy z ptačí perspektivy, kterou vydala Mladá Fronta v edici Kolumbus v Praze roku 1979. Na čtivosti knížce přidala i skutečnost, že ji přeložil opravdový odborník, archeolog a český popularizátor této vědy Karel Sklenář. Dál už vás mohu pouze odkázat na studie, roztroušené po sbornících a odborných časopisech a také na internet.
Martin Gojda představuje leteckou archeologii na stránkách pražského Archeologického ústavu, na adrese http://www.arup.cas.cz/airarch, Zdeněk Smrž činí totéž na stránkách Ústavu archeologické památkové péče Severozápadních Čech - http://uappmost.cz/CZ/LETARCH/letarch.htm. Letecké fotografie z Moravy najdete na adrese http://www.phil.muni.cz/archeo/morarch/instituce/uappbrno/index.htm, album leteckých fotografií je k dispozici i na http://www.kultinfo.cz/let/soupis.html.

Frederik Velinský
Foto: Martin Gojda, použito s laskavým svolením autora.

Oppidum Třísov|foto:Martin Gojda