„Éčka“ v potravinách – strašák, nebo skutečná hrozba? Neškodlivé přídatné látky jsou přírodního původu

4. květen 2015
Jak správně nakupovat

Kdo by nechtěl jíst zdravě? Většina spotřebitelů už se zajímá o složení potravin – a dělá dobře. Často se ovšem stane, že když na obale najde údaj o tom, že obsahuje přísadu pod označením E, potravinu odloží zpátky do regálu. Nic se ale nemá přehánět. Ne každé éčko je „zlá chemie“. Mnoho z nich tvoří zdraví neškodné, z přírody pocházející látky.

Éčka jsou přídatné látky přidávané do potravin, které za běžných podmínek příslušná potravina neobsahuje. Jako příklad uvádí docentka Lenka Kouřimská z katedry kvality zemědělských produktů České zemědělské univerzity v Praze kyselinu askorbovou (vitamin C).

„Ten je běžně přítomný v citrusových plodech. Přidá-li ho ale výrobce třeba do bonbónů, na jejich obale se objeví zlověstné E 330,“ vysvětluje docentka Lenka Kouřimská.

Totéž platí o kyselině octové – ocet používáme v našich kuchyních zcela běžně. Jakmile se ale kyselina octová přidá do potravinářského výrobku, na obale musí být uvedeno E200.

Čtěte také

Oblíbené mezi výrobci jsou tzv. antioxidanty. Ty se používají do potravin, které obsahují tuk, aby zabránily jeho žluknutí. Mezi antioxidanty patří vitamín E, který se dává do olejů, nebo opět vitamín C.

Při zavařování a výrobě marmelád, džemů a ovocných pomazánek přidáváme kvůli zahuštění pektiny. Pektiny jsou látky, které v přírodě obsahuje ovoce, například jablka. Také mají svoje E – E440. Ani barviva nemusí být jedy. E 100 je kurkumin, přírodní látka pocházející z rostliny kurkuma. Používá se jako žluté barvivo třeba do cukrovinek.

Problematiku přidávání látek do potravin upravuje vyhláška 4/2008 - v ní najdete nejen přehled potravin, do kterých se smějí přídatné látky dávat, ale také jaká konkrétní éčka a v jakém maximálním množství.


autor: Veronika Dašková
Spustit audio