Příběhy z kalendáře - Jan Blažej Santini Aichel

7. prosinec 2010
Příběhy z kalendáře

Procházíte-li českou krajinou, narážíte na desítky objektů - kostelů, klášterů i zámků, které na přelomu sedmnáctého a osmnáctého století vytvořil nebo přestavěl geniální architekt Jan Blažej Santini Aichel.

Za svůj život dokázal vyprojektovat okolo stovky staveb. Své stopy nechal hlavně na Vysočině, a v severočeském kalendáriu si ho připomínáme proto, že zřejmě jednu jedinou stavbu postavil i na severu Čech.

Narodil se v únoru 1677 do rodiny pražského kameníka Santini Aichela. Dítě přišlo na svět s tělesnou vadou - kus páteře se nepohyboval a chlapec byl částečně ochrnutý. Bylo jasné, že zavedenou kamenickou dílnu po otci nepřevezme. V kamenictví se ale přesto vyučil, navíc však vystudoval malířství.

Následoval obvyklý vandr po Evropě, který budoucího architekta dovedl přes Rakousko do Itálie. Vlastní stavby začal navrhovat a realizovat od roku 1700. Ihned získal nejlepší zakázky od šlechtických rodů a od církve. Je to doba, kdy se katolická církev snažila navrátit Čechy znovu ke své víře, je to doba nastupujícího baroka. A jakkoli se rekatolizaci říká období temna, pohled na Santiniho stavby je důkazem, že pro architekty šlo o období světla.

Jan Blažej Santini Aichel je vnímán jako skutečný kouzelník, pokud jde o využití světla. Pouští se do odvážených řešení. Staví zcela nové objekty nebo takřka geniálním způsobem přestavuje ty staré, proto se mu také někdy říká stavitel barokní gotiky. Z mnoha staveb zmiňme alespoň poutní kostel svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou, zapsaný v roce 1994 do seznamu světového kulturního dědictví Unesco.

Historikové dodnes zkoumají stovky staveb v Čechách a na Moravě a zjišťují, kdo je jejich autorem. V některých případech je totiž Santiniho autorství sporné, jindy přímo vyloučené. To u jediné stavby, kterou tento mistr nad mistry zanechal na severu Čech, jsme si jisti. Jde o věž klášterního kostela, kapli 14 svatých pomocníků a ambity na hřbitově u kláštera v Dolním Ročově na Lounsku.

Santini zde pracoval v letech 1715 až 1718. Převory dolnoročovského augustiniánského kláštera byli v té době Václav Pelikán a po něm Benignus Sichrovsky. Oba předtím pobývali v Itálii. Do Čech si přinesli vysoké umělecké nároky. V únoru 1715 oznámil majitel Ročova hrabě Kolowrat, že chce klášter rekonstruovat. Volba převora padla na Santiniho, který zakázku přijal. Jak jeho zásah do kláštera vypadal, to víme jen z jedné rytiny. Od roku 1731 do roku 1745 totiž postihlo klášter několik záplav, a tak muselo být o rok později přikročeno k rozsáhlé modernizaci, kterou dostal na starost opět významný architekt a stavitel, a to sice Kilián Ignác Dientzenhofer. Santiniho stavby tak byly kompletně odstraněny. To už je ale jiná historie.

Jan Blažej Santini Aichel, autor desítek nádherných staveb po celé zemi, ale jen jediné na severu Čech, zemřel v Praze 7. prosince 1723.

autor: David Hertl
Spustit audio