Příběhy z kalendáře - prof. Ferdinand Seibt

Narodil se 9. května 1927 ve Střížovicích na Litoměřicku a snadno si spočítáte, kolik mu bylo na konci druhé světové války, když musel Československo opustit. Jak napsal historik Jiří Kosta, už jako mladý docent dějin a literatury na mnichovské univerzitě a později jako univerzitní profesor středověkých dějin v Bochumi se stal Ferdinand Seibt svými díly o českých středověkých dějinách, zejména o husitské revoluci a o Karlu IV., jedním z nejrenomovanějších německých historiků bohemistů.

Vztah Čechů a Němců byl pro Seibta doslova srdeční záležitostí, a tak se není co divit, že v roce 1980 se ocitl v čele německého badatelského centra Collegium Carolinum, zkoumajícího za velkorysé podpory bavorského ministerstva kultury dějiny a kulturu českých zemí. Ferdinand Seibt nejen zdařile organizoval činnost Collegia Carolina, ale především coby historik pilně psal.

Jeho knihy, které se objektivně vyjadřují ke všem komplikovaným otázkám česko německých vztahů, u nás pochopitelně mohly vycházet až po roce 1989 - a ty nejdůležitější také vyšly. Například v roce 1996 vydala pražská Academia téměř dvacet let starou Seibtovu stěžejní práci Německo a Češi - dějiny jednoho sousedství uprostřed Evropy.

Z mnoha publikací stojí za zmínku například také Zrození Evropy - Průběžná zpráva o posledních tisíci letech z roku 2004 a zcela určitě bych všem skutečným zájemcům doporučil přečíst si více než čtyřsetstránkové dílo s názvem Ta stará ošklivá melodie a podtitulem Několik ohlédnutí za německou historií 1900 - 1945.

O Ferdinandu Seibtovi se někdy hovoří jako o novém Palackém - a tomu odpovídá i jeho přijetí v českých vědeckých kruzích. Byl čestným doktorem Univerzity Karlovy a nositelem mnoha českých vyznamenání, z nichž zmíním to nejvyšší, medaili České republiky Za zásluhy 1. stupně, která mu byla udělena v roce 1995.

Muž česko německého smíru, rodák z Litoměřicka Ferdinand Seibt, zemřel v Mnichově v dubnu 2003.