Příběhy z kalendáře - První kino v Liberci

Bývá také soudobými historiky různě hodnocena. Už jen volba slov vzbuzuje emoce, a to nejen v disputacích historiků. Vzpomínáte si na debaty českých a německých politiků v devadesátých letech v souvislosti s česko-německou deklarací? Slova jako odsun, vyhnání, vysídlení byla nejčastějším tématem tehdejších zpráv.

Je pravda, že tzv. „divoký odsun", který je nutno nazvat vyháněním, nepatří ke světlým kapitolám novodobé československé historie. Projevoval se v rozsáhlé škále forem - od činů symbolické povahy až po projevy fyzické nenávisti vůči Němcům a všemu německému.

Tuto první etapu odsunu, trvající až do srpna 1945, která ještě není systematicky zmapována, dnes nemáme na mysli. Přes veškeré válečné útrapy, kterými české obyvatelstvo procházelo za války, patří tzv. divoký odsun k neveselým kapitolám československé historie, které zaslouží systematičtější zpracování.

Dnes však připomínáme přece jen civilizovanější, humánnější etapu poválečného vysídlení původního obyvatelstva tzv. Sudet. Principy systematického transferu, „odsunu" Němců z Československa schválila vláda na zasedání právě 14. prosince 1945. Přesně před 65 lety.

Desátého září roku devatenáct set devět získal i Liberec, tehdy německý Reichenberg, stálou promítací scénu. Právě tehdy bylo otevřeno vůbec první profesionální liberecké kino, dnešní zatím opuštěná Varšava.

Liberec tak měl první specializovanou budovu postavenou jen pro promítání filmů, podobně jako jiná významná města mocnářství. Později k Varšavě přibylo krásné, dnes již zbořené secesní kino Urania - jiným jménem Sofie, kino Lípa a dnes již zrušený promítací sál v tehdy moderním konstruktivistickém paláci Adria.

To je tedy zpráva o převratných technických novinkách století dvacátého. Počátek století jednadvacátého přinesl 3D filmy a divák, zvyklý na popcorn, se přestěhoval do moderních sálů multikin v obchodních centrech.