Nejznámější severočeské značky: Diturvit

Výrobky, které ji učinily světově proslulou – tedy záchodové mísy, umyvadla a pisoáry, se ve výrobním programu objevily po roce 1901. Jméno Ditmar přibylo v roce 1924, kdy se teplická keramička stala součástí akciovky, zahrnující znojemskou společnost Rudolfa Ditmara a dědiců. V roce 1925 si společnost zaregistrovala ochrannou známku s labutí, teplický a znojemský závod odlišovalo písmeno pod labutí: pro Teplice „T“, pro Znojmo „Z“.

Zásadní zlom přišel v roce 1932. Tehdy mohla společnost Ditmar-Urbach hrdě prohlašovat, že je prvním výrobcem v Československu, který začal vyrábět sanitární keramiku z porcelánové hmoty vitreous China.

Oproti dřívější pórovité kamenině se nová hmota vyznačovala nenasákavostí, obrovskou pevností a trvanlivou glazurou. Aby tyto výrobky zákazník na trhu rozlišil, označovala je firma nově registrovanou ochrannou známkou Diturvit.

„Diturvit se vyrábí ze stejných surovin jako nejušlechtilejší porculánové nádobí,“ hlásal dobový reklamní leták s vyobrazením dámy v noční košili u umyvadla archaických tvarů. Nový materiál ovládl celý výrobní program sanitární keramiky – vedle umyvadel se z něho už ve 30. letech vyráběly klozety, výlevky, bidety i pisoáry „pro klidnou a pohodlnou úlevu pánů“.

Společnost prováděla artistické kousky, aby zákazníkům dokázala přednosti nového materiálu. Na umyvadlo zavěsila více než dvoutunové závaží. Dřív než samotné umyvadlo praskla 22 milimetrů silná ocelová spona, na níž závaží viselo. Záchodová mísa dokonce vydržela zatížení hromadou cihel o váze 3,6 tuny.

Obchodní úspěch Diturvitu podpořil rozvoj teplické keramičky, ve 30. letech vyrostly moderní tovární haly, které v areálu stojí dodnes. V roce 1937 už výrobky z Trnovan mířily do celé Evropy, do obou částí Ameriky, ale taky do Afriky a na Dálný východ.

Po okupaci nacisté teplický závod „arizovali“, čili zabavili ho majitelům, kteří byli z valné většiny židovského původu. Továrna pak dodávala zdravotní a užitkovou keramiku pro armádu – včetně nádobí pro jednotky SS. Namísto labutě byly výrobky označené orlicí s hákovým křížem.

Pár měsíců po osvobození čekalo podnik znárodnění. Ještě rok si udržel alespoň polovinu tradičního názvu: Ditmar – keramické závody. Pak převzal jméno národního podniku Spojené keramické závody Spoiler.

Na zahraničních trzích ale název Spojker zákazníkům nic neříkal. Proto zůstala zachována tradiční značka. Dokonce o ni socialistický podnik vedl v letech 1960–1961 mezinárodní soudní spor s velkou rakouskou keramičkou Öspag, která používala logo labutě včetně písmena „T“.

Rozsudek zakázal Öspagu prodávat výrobky s touto značkou jinde než v Rakousku a Spojkeru potvrdil práva na užívání ochranné známky na celém světě vyjma Rakouska. I v dobách socialismu totiž pokračoval export. Na záchodových mísách z Teplic trávili intimní chvíle nejen Evropané, ale i Afričané či Asijci.

Po listopadové revoluci se teplický podnik osamostatnil – v roce 1992 ho koupil americký výrobce zdravotní keramiky Ideal Standard. Stal se i majitelem loga s labutí a písmenem „T“. Z obchodních důvodů je ale vyměnil za svou celosvětově rozšířenou značku. Z předrevolučního sortimentu dožívá jediný model umyvadla, který odebírá konzervativní skandinávský trh. V dodávkách do Skandinávie byla také vůbec naposledy na teplických výrobcích použita značka Diturvit. Bylo to v roce 2005.