Marie Bieblová

To asi netušila, že se z ní nadlouho stane "žena slavného básníka", od které se patrně neočekává, že by sama měla nějaké literární ambice. Narodila se 12. února 1909 v Lounech v rodině Bulovů a dostala jméno Marie. Její otec Karel Bulova vlastnil v Lounech zavedený železářský obchod s dvaceti zaměstnanci - Bulovovi patřili k nejvyšší společenské vrstvě okresního města. Mladá Marie po čtyřech třídách reálky přešla roku 1924 na obchodní akademii. V roce 1927, když jí bylo 18 let, se seznámila s o jedenáct let starším Konstantinem Bieblem. Už asi těžko zjistíme, jak to bylo. Editor milostné korespondence mezi Bieblem a Bulovovou Ivo Markvart od pamětníků zjistil, že mladičkou Marii měl Bieblovi doporučit jako kumpán z lounských hospod a vináren, spisovatel Karel Konrád slovy: "Kosťo, tam budou prachy!" Biebl sám rozhodně nepocházel z chudých poměrů - lékařská praxe jeho otce ve Slavětíně u Loun vykazovala velmi solidní příjmy. O to komičtěji působilo, když zhýčkaný synek z bohaté rodiny vstoupil roku 1922 do Komunistické strany Československa a stal se salonním revolucionářem. Ale vraťme se do roku 1927, kdy se Biebl seznámil s Marií Bulovovou. Začal velmi intenzivní citový poměr - oba lidé si vyměňovali mnoho dopisů. Dochovaná část korespondence svědčí o trvale napjatém vztahu, kde jsou často přimíšeny nedůvěra, cizota a napětí. V létě roku 1928 se Marie Bulovová, v té době po maturitě a státní zkoušce z francouzštiny a ruštiny, stala svědkem práce na Bieblově díle: Novém Ikaru. Chodili prý na velmi dlouhé denní procházky a přestože na Konstantina mluvila, zdálo se jí, jako by ji vůbec nevnímal. Počátkem roku 1931 Marie pociťuje vychládání Bieblova milostného vzplanutí, přesto ale 31. ledna 1931 uzavřou na lounské radnici občanský sňatek, jemuž coby svědci asistují Karel Teige, Jiří Voskovec a Miloš Nedbal. Biebl se tak stává občanem Loun a žije v bytě v domě nad prodejnou. Starý pan Bulova byl sice zpočátku poněkud rozpačitý, když dcera přivedla domů třicetiletého básníka, blouznícího o revoluci, ale nakonec se s nezajištěnou existencí svého zetě smířil. Byl milej a básnil... A tak se básnící komunista nechal vydržovat jedním z nejbohatších lounských podnikatelů. Ta měsíční apanáž v době, kdy průměrný dělník dostával sedm set až tisíc korun, činila u Konstantina Biebla čtyři tisíce. Marie, teď Bieblová, dostala neskutečné věno ve výši jednoho milionu korun a v neděli 1. února 1931, den po svatbě, vyrazili novomanželé autem na svatební cestu do Afriky. Manželství Bieblových se zanedlouho po svatbě stalo spíš formálním svazkem, ke kterému Konstantin přidal vždy jeden vztah neformální. A těch přítelkyň bylo za dlouhá léta opravdu hodně. Po Mnichovu odchází Biebl z pohraničních Loun do Prahy. Marie ale zůstala v Lounech a po celou válku pracovala v železářském obchodě svého otce. Ten už ale nežil: Karel Bulova byl židovského původu. Už roku 1939 předal obchod svému druhému, podnikavějšímu zeti Zdeňku Heřtovi. V úterý 13. srpna 1940 si Karel Bulova bere život v poděbradských lázních, aby zachránil rodinu před nacistickou perzekucí... Přeskočme válečná léta. Po osvobození získává Konstantin Biebl dobře placené místo na ministerstvu informací pod nechvalně proslulým ministrem, komunistickým žvanilem Václavem Kopeckým. Není sám, takových umělců, kteří se nechali zaměstnat státem, bylo v té době víc. Biebl pracuje ve filmovém oddělení ministerstva, stává se členem takzvané Filmové rady - a sežene místo i pro manželku, a tak Marie je od roku 1946 v Praze. Vystřídala několik zaměstnání: v publikačním odboru ministerstva informací a osvěty, na ministerstvu školství a nakonec na ministerstvu kultury. S manželem ale nebydlí - těžko by snášela celé řady jeho milostných eskapád. Navíc Biebl se jednou svěřil příteli, že těžko snáší trvalou přítomnost jiného člověka ve svém bytě. Jejích manželství formálně dál existovalo. Marie Bieblová si dokonce najala byt nedaleko ulice Na Výtoni, kde Konstantin žil, pečovala o něj a chodila mu pro léky. V listopadu 1951 končí Biebl život sebevraždou. O čtyři roky později Marie Bieblová odchází z ministerstva kultury a v letech 1955 až 1965 je redaktorkou Státního nakladatelství dětské knihy. Samostatně publikovat začala už po válce. Zveřejňovala české překlady francouzských básníků, překládala i z ruštiny Někrasova a Ševčenka. Zejména v 70. letech se pokoušela psát i vlastní básně, které vycházely v Rudém právu, Novém životě, Literárních novinách, Tvorbě a Literárním měsíčníku. Literární kritici později napíší, že překladatelská práce Bieblové je hodnotnější, než její vlastní autorské práce. Po smrti Konstantina Biebla si Marie ještě jednou našla partnera: českého architekta, návrháře nábytku, scénografa a básníka Víta Obrtela, tou dobou už také ovdovělého. Vít Obrtel umírá v roce 1988, Marie, která si ponechala příjmení Bieblová, v roce 1997..