Carl Georg Wolfrum

Narodil se v listopadu 1813 v bavorském Hofu v rodině obchodníka a podnikatele Christiana Ludwiga Wolfruma a jeho ženy Friederiky. Když jsem řekl, že otec byl obchodníkem, musím hned dodat, že sám Carl Georg po létech přiznával, že jejich poměry byly chudé až nuzné. Možná i to bylo impulsem, aby se sám vypracoval. Vyučil se barvířem a jako tovaryš se zdokonaloval v řemesle v jižním Německu, Švýcarsku a Francii. Za svých vandrovních let se díky stykům bratra Hermanna, který žil v Paříži, seznámil s řadou osobností, například s Heinrichem Heinem, markýzem La Fayettem a dalšími. To také na dlouhá léta ovlivnilo jeho politické smýšlení. V roce 1836 se Carl Georg Wolfrum usadil v saském městečku Meerane, kde zřídil barvírnu bavlny. Roku 1843 přemístil firmu do Ústí nad Labem do Velké Hradební číslo 402 a rozšířil ji o tkalcovnu, ve které byl v roce 1851 postavem vůbec první parní stroj v Ústí. Po získání rakouského státního občanství byl Wolfrum od 50. let 19. století byl činný v ústecké komunální politice, jako radní měl na starosti především městské finance. Začal se angažovat v labské plavbě a výstavbě města, pracoval i jako člen komise liberecké obchodní a živnostenské komory pro vypracování nového obecního zřízení. Carl Georg Wolfrum nechal vybudovat železniční vlečku do labského přístaviště, v roce 1871 byl zvolen presidentem správní rady ústecko-teplické dráhy, zřídil městskou spořitelnu a obytnou čtvrť mezi chemičkou a dnešním divadlem, podílel se také na vybudování nových škol. Roku 1857 stál u vzniku prvních místních novin Aussiger Anzeiger. Neobešlo se to bez těžkostí, pro získání koncese na vydávání novin nebyla padesátá léta příznivá, ve městě neexistovala tiskárna, a nebylo snadné najít schopného redaktora. Úvodník do prvního čísla si Wolfrum napsal sám. Wolfrumova kariéra stoupala dál, roku 1867 byl zvolen do vídeňské říšské rady, kde se stal generálním šéfem rozpočtu. Jako liberální politik hájil celostátní zájmy a stal se několikrát terčem hrubých útoků německých nacionalistů. A co jeho podnik? V roce 1876 ho přeměnil na tkalcovnu a v roce 1887 výrobu přestěhoval na pomezí Ústí nad Labem a Předlic a - řečeno dnešním slovníkem - ho transformoval v moderně vybavenou továrnu. V původním podniku se specializoval na barvení látek, které byly tkány domácími tkalci ve vesnicích v okolí Ústí. Provoz ve Velké Hradební byl zachován až do začátku první světové války. Wolfrum zaměstnával více než sedm set lidí. Roku 1885 Carl Georg Wolfrum odešel na odpočinek a o tři roky později, 30. května 1888, zemřel. Od smrti významného ústeckého podnikatele uplyne 120 let. Rodinné sídlo Wolfrumů, vila v ulici Na Schodech, je dnes sídlem ústecké redakce Českého rozhlasu Sever a místem, odkud k vám právě v této chvíli hovořím. Nebylo samozřejmě možné v těch několika minutách mluvit o všem významném, co souvisí se životem a prací Carla Georga Wolfruma. A tak jen na závěr dodám, že daleko více se dozvíte z knižních Dějin města Ústí nad Labem, kde se Wolfrumovi věnoval historik Vladimír Kaiser, a ze kterých jsem vydatně čerpal i já pro tuto malou vzpomínku.