Český chmelař František Schneider

Stát někdy proti všem, to chce kus odvahy, pevného přesvědčení a vytrvalosti. Těmito vlastnostmi zřejmě oplýval i František Schneider, muž, jeden z velkých mužů českého chmelařství přelomu 19. a 20. století. Civilním povoláním učitel, který vystřídal několik škol na takzvaném lounském Podlesí, tedy v tradiční chmelařské oblasti. A protože se navíc v březnu 1862 narodil v rodině drobného pěstitele chmele v Pnětlukách na Lounsku, lásku ke chmelu zdědil.

Roku 1880 se nejprve stal mluvčím chmelařů při jednání Hospodářsko – chmelařské jednoty pro Podlesí a nakonec vystoupal až do pozice jednatele Českého chmelařského spolku pro Království české. Jako takový byl nejednou vyzván vídeňskou vládou ke konzultacím při práci na zákonu o označování původu chmele. Největší roli asi sehrál při debatách o jeho známkování, tedy garantovaného označení místa jeho vypěstování.

Známkovna chmele nakonec vznikla v Žatci a čeští chmelaři kvůli známkování Schneidera docela odsuzovali – domnívali se totiž, že známkování chmele pomůže pouze německým pěstitelům ze Žatecka. Kromě toho se František Schneider zasloužil o zákaz vývozu chmelových sazenic z Čech, pilně přispíval do časopisu Chmelařské listy a radil pěstitelům moderní metody v ochraně chmele.

A ještě jednu oblast jeho působení musím zmínit – pro velkou popularitu bylo Schneiderovi v roce 1898 navrženo, aby kandidoval na post poslance sněmu království Českého – a to za okredy Louny, Rakovník, Nové Strašecí a Křivoklát. Schneider měl velkou podporu českých chmelařů, ale nakonec to nestačilo – jeho protikandidátem byl totiž původně mladočeský a později agrární politik František Udržal, který to později v letech první republiky dotáhl na československého premiéra. Ve volbách v roce 1898 samozřejmě chmelařského odborníka Františka Schneidera porazil – a tím Schneiderovo koketování s politikou skončilo.

V letech první světové války Schneider těžce onemocněl a zemřel 29. listopadu 1918, měsíc po vzniku samostatného Československa.