H.G. Adler – spisovatel, který se pokusil zachytit tvář terezínského ghetta

2. červenec 2017

Tentokrát bude výročí týdne patřit spisovateli Hansi Güntheru Adlerovi. Narodil se 2. července 1910 v Praze v německojazyčné židovské rodině. V dětství krátce pobýval v šumavském Benešově nad Černou. V tamní škole se totiž měl odnaučit psát levou rukou. Pak se do Prahy zase vrátil.

Tentokrát bude výročí týdne patřit spisovateli Hansi Güntheru Adlerovi. Narodil se 2. července 1910 v Praze v německojazyčné židovské rodině. V dětství krátce pobýval v šumavském Benešově nad Černou. V tamní škole se totiž měl odnaučit psát levou rukou. Pak se do Prahy zase vrátil.

Na filozofické fakultě pražské univerzity vystudoval Hans Güntehr Adler muzikologii, literární vědu a filozofii. Ve třicátých letech pak pracoval jako tajemník lidového divadla Uranie v Praze, učitel a také působil jako spolupracovník německojazyčného vysílání československého rozhlasu. Zároveň se věnoval próze a poezii.

V roce 1941 byl Adler kvůli svému židovskému původu vystěhován do ghetta v Terezíně, odkud byl odvezen do koncentračního tábora Auschwitz - Birkenau, odtud byl transportován dál do pobočných táborů tábora Buchenwald.

Když se po skončení války vrátil domů, zjistil, že ani jeho rodiče, ani jeho žena a další příbuzní holocaust nepřežili. Hans Günther Adler tehdy přestal používat jména Hans a Günther. Hans Günther se totiž jmenoval vedoucí Ústředny pro židovské vystěhovalectví a zástupce Adolfa Eichamnna v Praze. Adler od té doby uváděl své jméno jen ve tvaru H.G. Adler.

Po válce se zapojil do pomoci přeživším. V rámci projektu Zámky organizovaného Přemyslem Pitterem se staral o děti zachráněné z nacistických lágrů. Zasadil se také o obnovu Židovského muzea v Praze.

V roce 1947 i se svou přítelkyní, sochařkou Bettinou Gross přesídlil do Londýna. Působil zde jako soukromý badatel a spisovatel. Zabýval se především tématem holocaustu. V polovině padesátých let vydal obsáhlou třísvazkovou monografii o terezínském ghettu Terezín 1941-1945. Tvář nuceného společenství. Po ní následovala celá řada dalších sociologických a psychologických studií na téma vyhlazování Židů.

Holocaust se objevoval i v Adlerových beletristických pracích. H.G. Adler za své vědecké i prozaické práce získal řadu ocenění. Mezi jinými také švýcarskou cenou Charlese Veillona, Leo-Beck-Preis, Spolkový záslužný kříž, a další.

V roce 1973 byl jmenován předsedou PEN klubu německy píšících autorů v zahraničí. Zemřel v roce 1988 v Londýně. Za zmínku jistě stojí, že jeho synem je známý britský básník a germanista Jeremy Adler.

Diesmal gehört das Jubiläum der Woche dem Schriftsteller Hans Günther Adler. Adler wurde am 2. Juli 1910 in eine Prager, deutschsprachige jüdische Familie geboren. Teil seiner Kindheit verbrachte er in Deutsch Beneschau im Böhmerwald. In der dortigen Schule sollte er nämlich das Schreiben mit der linken Hand abgewöhnen. Danach kehrte er nach Prag zurück. Nach seinem Studium der Musik-, Kunst- und Literaturwissenschaften sowie Philosophie und Psychologie an der Karl-Ferdinands-Universität Prag von 1930 bis 1935 war Adler Sekretär des Volksbildungshauses Urania Prag, Lehrer und der für deutschsprachige Sendungen zuständige Mitarbeiter beim tschechoslowakischen Rundfunk. Gleichzeitig widmete er sich der Prosa und Poesie.

Im August 1941 wurde er wegen seiner jüdischen Herkunft in das Ghetto Theresienstadt deportiert. Von dort wurde er ins Konzentrationslager nach Auschwitz - Birkenau gebracht, Ende Oktober 1944 nach Niederorschel, einem Außenlager des KZ Buchenwald. Nach dem er nach dem Kriegsende nach Hause zurückgekehrt ist, stellte er fest, dass seine Eltern, seine Frau und weitere Verwandte den Holocaust nicht überlebten. Nach 1945 nannte er sich aufgrund des SS-Sturmbannführers Hans Günther, dem Vertreter von Adolf Eichmann in Prag für das Protektorat Böhmen und Mähren, nur noch H. G. Adler. Adler kümmerte sich zusammen mit Přemysl Pitter um jüdische und deutsche Kriegswaisen in Prag und um die Sammlung des Prager Jüdischen Museums.

Um dem Stalinismus zu entkommen, ging H. G. Adler 1947 nach London ins Exil und heiratete seine Jugendfreundin aus Prag, die Bildhauerin Bettina Gross. In London wirkte er als Privatforscher und Schriftsteller. Er widmete sich vor allem dem Thema Holocaust. In der Hälfte der 50. Jahren gab er eine dreibändige Monographie über Theresienstadt heraus: „Theresienstadt 1941–1945. Das Antlitz einer Zwangsgemeinschaft.“ Nach dieser Monographie folgte eine ganze Reihe von soziologischen und psychologischen Studien zum Thema Holocaust. Dieses Thema kam auch in seiner Belletristik vor.

Adler bekam für seine wissenschaftlichen und prosaischen Arbeiten mehrere Würdigungen. Unter anderem auch den Schweitzer „Charlese Veillona-Preis“, den „Leo-Beck-Preis,“ sowie das „Bundesverdienstkreuz“ und weitere. Von 1973 bis 1985 war Adler Präsident des P.E.N.-Zentrums deutschsprachiger Autoren im Ausland. H.D. Adler starb am 21. August 1988 in London. Bemerkungswert ist, dass sein Sohn Jeremy Adler ein bekannter englischer Dichter und Germanist ist.

Spustit audio