Karel Klostermann - Němec, který se stal Čechem

Narodil se 13. února 1848 v Horním Rakousku v rodině lékaře, českého Němce z Pošumaví. Rok po synově narození se Klostermannovi vracejí zpátky do Čech na Šumavu. Ranné dětství trávil malý Karel na šumavském venkově, jako starší navštěvoval klatovské a písecké gymnázium, kde se také učil česky.

Později odešel do Vídně studovat medicínu, školu ale nedokončil. Potom působil jako vychovatel, redaktor vídeňského pročeského listu Wanderer a nakonec jako učitel němčiny a francouzštiny na plzeňské reálce.

Měl velké jazykové nadání, studoval několik řečí, například i rumunštinu nebo srbochorvatštinu. Už v mládí začal psát povídky a fejetony o životě na Šumavě do německého časopisu Politik.

Po čtyřicátém roce svého života se začal literatuře věnovat intenzivněji. Téma zůstalo stejné – Šumava a její obyvatelé. Postupně začal publikovat i v českých časopisech.

Až do své smrti v roce 1923 napsal desítky povídek, črt a fejetonů a 11 románů. Klostermannovo působení v českém i německém prostředí se neobešlo bez komplikací. Například jeho román Za štěstím, ve kterém popisuje těžký úděl Čechů hledajících štěstí ve Vídni, vyvolal pobouření mezi německým obyvatelstvem. Román byl prý nespravedlivý k Němcům.

A kým se Klostermann vlastně cítil být? Jak vysvítá z dopisu, který napsal kašperským zastupitelům v roce 1908, „kmenová příslušnost“ a „národnost“ pro něj nebyly totéž. Byl si vědom toho, že původem je Němec, ale životními okolnostmi se stal Čechem. Zároveň napsal: „Docela dobře dokážu sloučit ve svém srdci lásku k oběma kmenům, kteří obývají mou českou otčinu“.

Busta spisovatele Karla Klostermanna |foto:Dominik Mačas,Český rozhlas

Diesmal erinnern wir uns an eine weitere Person, die zu der Reihe bekannter Persönlichkeiten gehörte, die sich gleichzeitig in dem böhmischen sowie auch deutschen Umfeld bewegten, und für die die Nationalität mehr die Sache des Herzens als des Blutes bedeutete. Diese Persönlichkeit ist heute der Schriftsteller Karel Klostermann aus Böhmerwald. Geboren wurde er am 13. Februar 1848 in Niederösterreich, als Sohn eines Arztes, eines böhmischen Deutschen aus Böhmerwald.

Schon ein Jahr später zieht Familie Klostermann zurück nach Tschechien, in den Böhmerwald. Seine frühe Kindheit verbrachte der kleine Karel unter den Dorfleuten. Als er älter war, besuchte er das Gymnasium in Klatovy und Písek, wo er ach Tschechisch lernte. Dann studierte er Medizin in Wien, schloss aber das Studium nicht ab. Er trat die Stelle des Hauslehrers an, arbeitete als Journalist bei der pro-tschechisch orientierten Zeitschrift Wanderer in Wien und schließlich war er Lehrer für die deutsche und französische Sprache an der Realschule in Pilsen. Er hatte ein großes Sprachtalent, studierte mehrere Sprachen, zum Beispiel auch Rumänisch oder Serbokroatisch. Schon während seiner Jugend begann er Erzählungen und Feuilletons über das Leben im Böhmerwald in die deutsche Zeitschrift Politik zu schreiben. Mit vierzig Jahren widmete er sich der Literatur immer intensiver. Das Thema blieb das gleiche – der Böhmerwald und seine Bewohner. Nach und nach begann er auch für die böhmischen Zeitungen zu schreiben. Bis zu seinem Tod im Jahre 1923 erschienen einige Zehn Erzählungen, Kurzgeschichten und elf Romane.

Klostermanns Tätigkeit in dem böhmischen und deutschen Umfeld blieb nicht ohne Unannehmlichkeiten. Zum Beispiel der Roman Za štěstím, in dem er das harte Schicksal der in Wien Glück suchenden Tschechen beschreibt, erregte ein Ärgernis unter der deutschen Bevölkerung. Den Roman hielten sie nämlich für ungerecht. Und wo sah sich und fühlte sich Klostermann selbst? Wie sich aus dem Brief ergab, den er an die Stadtvertreter von Bergreichenstein im Jahre 1908 sandte, die Stammeszugehörigkeit und Nationalität waren für ihn nicht das Selbe. Es war ihm bewusst, dass er der Herkunft nach ein Deutscher ist, aber dank der Lebensumstände wurde er ein Tscheche. Gleichzeitig schrieb er: „Ich kann ganz gut in meinem Herzen die Liebe zu beiden Stämmen tragen, die meine böhmische Heimat bewohnen“.